Motto – „Co je potřeba, to udělám“

Důvodem, proč jsme do jeho dílny přišli, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana Ústeckého regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Je vyučený zedník, ale tomuto řemeslu se věnoval jen velmi krátce po studiích. Poté pracoval v zemědělství a nyní pracuje čtyři roky jako údržbář v děčínské firmě. Zvládá téměř jakékoliv řemeslo, které je potřeba. Největší odměnou pro něho je, že lidé si ho volají domů, aby jim pomohl, a on to vždy rád udělá.

Tip jsme na něj dostali od jeho dcery Terezy Kubišové. „Já tatínka nemohu vynachválit. Nemluvím jen sama za sebe, ale i za spoustu známých, kterým vždy ochotně pomohl,“ uvedla Kubišová.

Nejlepší odměnou po práci je pro Františka Kubiše chvilka klidu, kdy může být sám.

Pana Kubiše jsme se zeptali na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?
„Neodmítnu žádnou práci a vždy se jí snažím udělat co nejlépe.“

Svou práci údržbáře ve firmě má František Kubiš hodně rád. Dokonce tvrdí, že by neměnil za jinou.

Zeptali jsme se ho, jak se od zedničiny dostal až k údržbáři.
„Svému současnému zaměstnavateli jsem pomáhal na jeho domě. Poté mi tuto práci sám nabídl a já přijal.“

Jste na to sám nebo máte nějaké pomocníky?
„Na většinu práce jsem sám, ale když je potřeba tak tu mám pomocníky.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Nejspíš na to, že se můžu zastavit, sednout si a být chvíli sám a v klidu. Samozřejmě se těším na výbornou večeři. Společně si pak dáme parádně vychlazené pivečko. No a taky občas zajdeme s chlapama na jedno točený do hospody.“