Stát vydal na Děčínsku první větší majetek v rámci církevních restitucí. Domov seniorů Srdce v dlaních ve Filipově se vrátil řádu redemptoristů. Klienti domova se ale o svůj osud obávat nemusí, podle vyjádření města 
i představitelů církevního řádu by měl domov fungovat 
i nadále.

„Domov bude v tomto objektu fungovat i nadále," ujišťuje provinciál redemptoristů Josef Michalčík.

O vydání budovy, ve které sídlí filipovský domov seniorů, požádali po schválení zákona o církevních restitucích zástupci řádu redemptoristů.

„Předmětem dohody o vydání církevního majetku byly kromě budovy domova důchodců i pozemky o celkové výměře 3 385 metrů čtverečních,"  říká mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Robert Hurt.

Kromě domova pro seniory funguje ve Filipově také domov se zvláštním režimem, poskytují zde také pečovatelské služby a služby osobní asistence. Církevní řád v současné době jedná s městem Jiříkov, jehož příspěvková organizace budovu a okolní pozemky doposud využívala.

„Momentálně vyjednáváme podobu nájemní smlouvy. Samozřejmě počítáme s tím, že náklady na provoz naší příspěvkovky budou vyšší než doposud. Nechceme ale zvedat poplatky od klientů. Náš rozpočet si to může dovolit," uklidňuje  obyvatele domova 
a jejich příbuzné starosta Jiříkova Michal Maják.

Podle jeho slov město neuvažovalo o tom, že by domov přestěhovalo do jiného objektu, případně, že by nechalo převést domov Pražské provincii kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, jak se plným názvem redemptoristé jmenují.

„Kromě nepříjemného stěhování pro naše klienty ani nechceme předávat naše zaměstnance, kteří pod hlavičkou městské příspěvkové organizace mají určité jistoty," dodává starosta.

Třípodlažní budova domova je stavebně spojena s evropsky známou poutní bazilikou Panny Marie Pomocnice křesťanů. Byla založena již 
v roce 1884 a jako klášterní zařízení sloužila k ubytování duchovních.

Redemptoristé byli v klášteře a přilehlých budovách až do roku 1950, kdy byla jejich činnost rozhodnutím státních orgánů ukončena. Od roku 1953 sloužil objekt jako kasárna, vojáci jej opustili až na začátku druhé poloviny 60. let 
20. století. V roce 1971 byla stavba adaptována a přizpůsobena sociálním účelům. Vznikl tak domov důchodců, dnes s názvem Domov „Srdce v dlaních" o kapacitě  přibližně stovky lůžek. Pod střechou domova se nachází velký kulturní sál, knihovna, na jednotlivých podlažích jsou umístěny minikuchyňky, v přízemí pak obchůdek se smíšeným zbožím pro obyvatele zařízení.

Další nemovitostí vydanou v rámci církevních restitucí 
v areálu domova je menší stavba sloužící jako prádelna.