VYBRAT REGION
Zavřít mapu

FOTO: Doma u Šťovíčků: Nová radost je na světě

Litvínov, Šumná– Deník navštívil dalšího krajského lídra. Po Jiřím Paroubkovi zČSSD ukázal své soukromí Milan Šťovíček zVěcí veřejných.

11.5.2010
SDÍLEJ:

Veronika, Milan a koně.Foto: DENÍK/Martin Vokurka

(Pět minut po dopsání této reportáže telefonuje Milan Šťovíček. „Vše je jinak,“ říká. „Už je nás pět. Martin se narodil v neděli v mostecké porodnici. Váží 3,30 kilogramu a měří přesně půl metru.“)

Milan Šťovíček stojí u okna v rodném domě a pozoruje bukový les. V Šumenském údolí, dva kilometry od Litvínova, vyrůstal a staral se s bratrem básníkem o těžce nemocnou maminku. Teď vede hospodářství s těhotnou manželkou Veronikou a dvěma dětmi, sedmiletým Vénou a pětiletou Majdou. „Nevadí vám neustálé šumění potoka?“ ptám se ho. „Ne, je to příjemné,“ odpoví.

Nenápadný dům utopený v zeleni u naučné stezky je bývalá venkovská továrnička na hračky. Voda poháněla i buchar kovárny na zahradě, nedaleký mlýn, textilní závod z roku 1829 a dvě turbíny ve městě. „Potok živil spoustu lidí. To údolí, kterým protéká, je nesmírně cenné. Žije tu spousta druhů zajímavých živočichů a rostlin,“ říká středoškolský učitel biologie.

Venku u čtyř koní, kde chystá vztyčení zvoničky, na nás s dětmi čeká Veronika. Rodit může každým okamžikem. „Vše jsme zvážili. Víme, že s třetím dítětem to budeme mít složitější. Nikdy bych si ale nedovolil jít do voleb, kdybych nevěděl, že Verča je moc pracovitá a že je pohodářka, která je schopná zvládat hospodářství beze mě. Když jsem byl starostou, také to zvládala,“ svěří se Milan.

Ekonomka Veronika bydlela za svobodna s rodiči v paneláku v Mostě. „Přestěhovat se sem mi ale nepřišlo jako velký skok. Dětství sem trávila na chalupě u Karlových Varů. Tam jsem se zamilovala do koní. Vždy jsem tíhla ke zvířatům. A s Milanem jsme se přes koně seznámili,“ vypráví Veronika. V Šumné se cítí lépe než na dovolené u moře, i když má víc práce než v paneláku. „V něm bych nebydlel ani za milion!“ hlásí Véna. „Já taky ne!“ dodá Majda.

Oba mají v podkroví své dětské pokoje s výhledem na hory, vlastní koupelnu a komůrku pro morče, osmáky degu a kanára. Naproti je společenská místnost pro rodinné oslavy, o patro níž ložnice a koupelna rodičů, jídelna s krbem doplňujícím plynové vytápění, obývací pokoj a kuchyně propojená se zastřešenou verandou s dveřmi do zahrady. Z přízemí se stal byt pro hosty. Vše je vkusně, prakticky a jednoduše zařízené jako ve Skandinávii, kde má rodina přátele. Manufakturní minulost připomínají odkryté trámy, spodní vlnité stropy a zarámované historické plány. Ve sklepě, kde je vidět vodní náhon pro již neexistující obráběcí stroje, stojí pár demižonů vína. To od příbuzných z Moravy okoštují při oslavě narození Martina, který má kolébku v ložnici.

A běžný den u Šťovíčků? Rodiče vstávají před šestou. Veronika chystá děti, Milan jde nakrmit koně a poklidit stáj. Umytí, po snídani, jedou autem do práce, školy a školky. Tatínek se vrací domů večer. Během volební kampaně mají na sebe méně času i o víkendech. To dohání práci kolem stavení, kde bydlí ještě pes, kočka a koza, která dává mléko na domácí sýr. A to jsou v plánu kvůli dětem ještě slepice a králíci.

Tatínek by dům neprodal. „Neexistuje cena, která by to všechno, co jsme tu prožili, vyvážila. Pro mě má domov obrovský význam. Žil jsem tu s rodiči a bratrem odjakživa a tady jsem pak tvořil bydlení podle svých představ a s pomocí přátel,“ říká.

Jeho rodiče žili v domě v době, kdy zrušená továrnička na hračky jako obytný objekt chátrala. Ze tří rodin nájemníků se ke koupi objektu za osm tisíc korun odhodlali jen Šťovíčkovi. Zůstali sami a peníze na přestavbu neměli. Po smrti otce bratři Milan a Václav pečovali o maminku, která během diabetu přišla o nohy. „Byla zvyklá žít tady, nechtěla jinam. Z vozíčku komunikovala se zvířata a z verandy vyhlížela, kdy přijdeme z práce. Tak jsme žili řadu let,“ vzpomíná Milan. Po mozkové příhodě ochrnula a zbytek života strávila v pečovatelském domě, kde ji synové navštěvovali. Na šumenské verandě, kde sedávala, dnes visí její fotografie.

Schránky s ostatky rodičů stojí v malém kolumbáriu na zahradě pod smrkem, který sázel dědeček Vény a Majdy. Kolumbárium dělal jejich tatínek a vysvětil farář Vinduška, rodinný přítel.

Milan Šťovíček zahájil dlouhodobou rekonstrukci domu krátce po Sametové revoluci, když jeho maminka byla v nemocnici. Dům chtěli co nejvíce bezbariérový. Svépomocí a s kamarády zastřešili terasu a přestavěli koupelnu. Následovala výměna starých oken, vodovodu a kabelů, zateplení a úprava pokojů. Loni dokončili zázemí pro děti. Všechny rekonstrukce hradili z půjčky z fondu oprav, kterou město Litvínov poskytuje vlastníkům nemovitostí na zvelebování obytných domů. Půjčky Šťovíčkovi stále splácí.

Bratr Václav, bohém, žije v malém bytě v sousedním horském městečku Meziboří, kde píše poezii. V květnu představí dvě nové knihy. Bratr Milan je s dalšími příznivci pomáhal vydat.

Učitel sní o tom, že se mu podaří s kolegy udělat z bývalé ubytovny pro kováře, která stojí vedle stájí, terénní biologickou laboratoř pro mládež. Přemýšlí i o malé vodní elektrárně…

11.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nadšenci domek postupně rozebrali.
20

FOTO: V Křečanech stěhují 200 let starý podstávkový dům

Děti v ZŠ Školní vyráběly sochy, které pak budou k vidění i na děčínském zámku.
18

FOTO: České a německé děti tvořily sochy podle umělců

Jakub Houška: Doufám, že někdy zažiju finále, ve kterém půjde opravdu o všechno

Děčín /ROZHOVOR/ - Kapitán děčínských basketbalistů Jakub Houška zapíjel se spoluhráči třetí stříbro v řadě až do rána.

FOTO: Děčín nechá postavit novou lávku za 37 milionů přes východní nádraží

Děčín – Více než sto let starou lávku pro pěší, vedoucí přes východní nádraží v Děčíně, nahradí nová. Lávka, která spojuje Kamenickou a ulici 17. listopadu slouží lidem k bezpečnému přechodu přes kolejiště.

Čtvrtečník Martina Schulze: Lidstvo potřebuje struktury a pravidelnosti

Doubice - Už čtyři roky se snažím vystopovat, co je na způsobu, jakým vykonává úřad prezident Zeman, nejvíc znepokojivého. Tedy, pro mne, nemluvím všeobecně. Po těch více než čtyřech letech se mi zdá, že se začínám blížit nějakému vysvětlení.

Antošová: Bylo by fajn zopakovat bronz

Děčín – Po nepříjemném zranění ramene má za sebou první ostrý závod. Na úvodním podniku Světového poháru v Bělehradě vybojovala veslařka Lenka Antošová se svou partnerkou Kristýnou Fleissnerovou na dvoukilometrové trati bronzovou medaili.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies