VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Podelwitz: výjimečný renesanční vodní zámek

Sasko /ZAJÍMAVOSTI OD SOUSEDŮ/ - Zámek nalezneme nedaleko města Colditz, ve stejnojmenné obci v údolí Freiberské kotliny.

30.11.2011
SDÍLEJ:

Překrásný zámek, původně vodní hrad, se nachází nedaleko saského města Colditz. Foto: Petr Šafránek

Již v roce 1286 je zde prvně písemně zmiňován jistý Jindřich ze Schellenbergu, jehož sídlo zřejmě sloužilo k ochraně cesty procházející údolím. Jindřich ze Schellenbergu se vyskytuje jako svědek v Geringswaldské listině roku 1286. Zámek Podelwitz, pocházející z přelomu 15. a 16. století, patří k nemnoha v Německu zachovalým vodním zámkům v renesančním slohu. I když dnešní zámek již není obklopen vodou, přesto příkopy a mosty působí dojmem někdejšího vodního hradu. Bohužel, přestavbou původní pevnosti na zámek nezůstaly dodnes zachovány žádné památky po někdejším hradu. O něm pocházejí první listinné zmínky až z roku 1487, kdy byla současně poprvé zmíněna i obec Podelwitz, která byla za 200 zlatých propůjčena pánům ze Schellenbergu od bratrů z Colditzu.

Historicky časté střídání majitelů

Pravděpodobně náleží impozantní stavba včetně rytířského panství ještě do 16. století k vlastnictví rodu Schellenberg, který byl usedlý na území kraje Grimma. Tak je majitelem rytířského statku v Podelwitzu roku 1545 Jan Arnošt ze Schellenbergu, jenž před svou smrtí v roce 1555 ještě daroval farní obci část náměstí. Roku 1596 je uveden Heřman z Heynitzu a na Martinskirchenu (Falkenberg / Elster) jako spolumajitel a zároveň nájemce. Jeho podíl přešel potom na rodinu z Carlowitzu a na Oberrabensteinu. Druhou část drželi příslušníci rodiny ze Schulenburgu, kteří ale vstoupili do kláštera v Geringswalde. Pro velké zadlužení byl později donucen Wolf Bedřich ze Schulenburgu panství prodat. K roku 1650 se uvádí v listinách jako majitel Matthes Braun zvaný Starší, který ale již roku 1653 umírá. V témže roce se stává vlastníkem Valentýn Matthes Mladší a Jiří Kryštof Braun, který byl současně majitelem Polkenbergu a Korpitzsch.

Významné stavební úpravy sídla

Roku 1657 došlo k dědickému řízení, při kterém bylo panství rozděleno mezi Valentýna a Jiřího Kryštofa Brauna, kteří obdrželi Podelwitz (všichni tři si ponechali Polkenberg). Matthes Braun zemřel roku 1666. Jiří Kristián Braun, poslední jediný majitel celého rytířského panství Podelwitz, prodal majetek roku 1676 Tobiášovi Lichteneggerovi, jenž zastával funkci knížecího tajemníka. Roku 1678 byl vyhotoven seznam dědictví, jehož originál se až do současnosti zachoval. V roce 1680 (nebo o několik let později) se stal majitelem panství básník Jindřich Anselm z Ziegleru a na Klippshausenu, žijící v letech 1653 až 1697.

V průběhu staletí se neustále měnili majitelé, významnější byl pouze Oldřich Maxmilián z Rechenbergu, který zdejší majetek získal v roce 1691. Vzhledem k tomu, že budova již neodpovídala vkusu a potřebám reprezentace tehdejší šlechty, nechal Oldřich Maxmilián vedle četných stavebních změn přeložit hlavní vchod ze západu na východní stranu. Nad nový vstupní portál dal umístit svůj rodový erb. Kromě jiného však nechal v prostorách jižní vstupní haly, na místě staré středověké křížové klenby, vestavět ploché zastropení se třemi velkými medailony. Nechyběly ani nádherné štuky zobrazující pověst o bájné kněžce Io.

Šlechetná dáma Johana Vilemína

Oldřich Maxmilián byl díky nesmírně nákladné přestavbě po třech letech finančně v koncích a musel Podelwitz opět prodat. Roku 1693 kupuje panství Moritz z Ankelmannu, který umírá v roce 1722.

Roku 1723 prodávají dědicové panství ovdovělé paní radové Magdaleně Alžbětě z Kötteritzu, rozené z Meuselbachu. Již za několik let (1730) se stal novým majitelem její syn Wolf Bohuslav z Kötteritzu, který zemřel v roce 1767. Téhož roku přešlo panství do majetku komořího Jana Augusta z Kötteritzu. Kurfiřtský saský komorní rada Jan Bohumír Vavřinec z Mittweidy koupil panství v roce 1781. Později byl povýšen mezi svobodné pány a byl v Mittweidě pochován roku 1792. Dědičkou se stala jeho dcera Johana Vilemína Freiin z Lorence, jež zemřela roku 1850 jako svobodná a byla pohřbena v obci Collmen.

O Johaně Vilemíně se až do současnosti v obci a okolí mluví jako o velkém dobrodinci, neboť nechala zřídit mateřskou školku pro nejmenší děti, zakládala různé nadace a byla šlechetnou dárkyní.

Roku 1850 zdědila rytířský statek příbuzná Johany Vilemíny paní Augusta, svobodná paní z Reiswitzu, manželka pruského podplukovníka Alfreda Karla Viléma, svobodného pána z Reiswitz - Kadersinu a na Grabowce. Celé panství tehdy obsahovalo rytířský statek Podelwitz, Collmen, Mockritz (u Döbeln), celní mlýn a další.

Zručný stavitel Walter z Rochlitzu

V roce 1827 byl postaven střešní světlík v podobě, která se dosud zachovala. Stavitel této věže byl velice šikovný a učený tesařský mistr a mechanik Walter z Rochlitzu. V létě roku 1885 proběhly nejnutnější opravy na špici zámecké věže. Byl zde také umístěn hromosvod s větrnou korouhvičkou.

Nejstarší syn Stenzel Gottlob Alfred, svobodný pán z Reiswitzu a Kadersinu s hodností majora, získal panství v roce 1892. O rok později byla vybudována přístavba na severní straně zámku.

V roce 1923 se stává dědicem panství, ve čtrnácti letech, Václav, svobodný pán z Reiswitzu a Kadersinu. Jeho matka administrativně spravuje vlastnictví jako jeho poručník do doby, než jej v roce 1931 může sám převzít.

Sídlo zachránili Tanndorfští

Za pozemkové reformy roku 1945 byl zámek vyvlastněn. Statek byl rozdělen mezi nově příchozí sedláky. V prostorách vodního hradu vznikla půjčovna zemědělských strojů a zámecké interiéry byly upraveny na byty. V průběhu dalších let byly kvůli nové výstavbě některé hospodářské budovy zbourány. Roku 1952 převedla Země Sasko vodní hrad na obec Podelwitz. Od té doby sloužil zámek jako mateřská škola a byty. V roce 1991 bylo díky obci Tanndorf, s podporou zemského úřadu Grimma a Úřadu ochrany památek, započato se sanací a přestavbou mezitím značně zchátralého historického objektu. Do roku 1995 byla zajištěna sanace střech, střešních vikýřů, jakož i většiny vnějších fasád.

Dnes zámek poskytuje místo pro festivaly, jsou zde expozice historických hraček, panenek, domácích spotřebičů, jakož i dokumenty z bývalé NDR a dějiny pošty. Jsou zde vystaveny také doklady z koncentračního tábora Colditz.

Společenské prostory jsou k dispozici i pro kulturní slavnosti a malé posezení u kávy. Na nádvoří zámku se nalézá pozoruhodný holubník. Nedaleký rozsáhlý les „Thumlitzwald“ je vhodný pro dlouhé procházky.

Zajímavosti

Štuky na zámku, zobrazující pověst o bájné kněžce Io, o které se píše v Homérově Iliadě, provedl italský mistr. V Iliadě se píše o Io, jež byla dcerou říčního boha Inachose, že si ji otec bohů Zeus vybral za svou milenku. Jeho žárlivá manželka Héra ji nechala proměnit v krávu a využívala stookého Argose, aby ji strážil. Starý záletník Zeus poslal svého božího posla Herma, který měl ubohého Argose usmrtit. Héra poslala na začarovanou sokyni velkého ováda, který ji zahnal až k moři. Tři medailony vyobrazují:

1. Héra sedí na mraku a sleduje triumfujícího Argose, který má ale jen dvě oči, jak dohlíží na krávu Io.
2. Zeus posílá Herma.
3. Hermés má strážci srazit hlavu, zatímco ho drží za ruku, z krku Argose vytéká opravdový vodopád krve.

Znázornění je nádherné ve své dobové naivitě.

Ostatní ploché stropy byly vyzdobeny arabeskami, erby rodu z Rechenbergu a vyplněny zavinutými monogramy „MR“. Bohužel, tyto jedinečné štukové práce byly v padesátých letech minulého století nenahraditelně zničeny.

Zpracoval Petr Šafránek

30.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Požár automobilu a přístavku u garáže ve Vlčí Hoře.
7

FOTO: Ve Vlčí Hoře v noci hořel automobil

CO VYMYSLÍ? Vlevo trenér Zdenko Frťala, vpravo asistent Libor Macháček.

Varnsdorf míří do Vlašimi. I s Davidem Bredou

Dopad povodní nebyl dříve tak velký. Lidé u řeky bydleli v patře

Ústecký kraj – Velká voda v roce 2002 zdevastovala na 79 obcí a měst v Ústeckém kraji. Některé zůstaly odříznuté od světa. Voda poničila silnice i domy, z nichž se některé musely zbourat.

Florbalisté věří v halu. Lano se ale může utrhnout, přiznal Štěpánek

Děčín - „Hala? Přál bych si halu do tří let. Reálně si ale myslím, že to bude do pěti,“ říká vedoucí děčínského florbalu.

V národním parku se narodil rekordní počet silně ohrožených čápů černých

České Švýcarsko – Letošní rok byl pro silně ohrožené čápy černé v národním parku České Švýcarsko rekordním. Narodilo se tu totiž nejméně 18 jejich mláďat, z nichž 16 se podařilo okroužkovat.

FOTO: Mrtvý potok. V Jílovském potoce v Děčíně uhynuly stovky ryb

Děčín – Téměř o všechny ryby přišel Jílovský potok na svém dolním toku. Rybáři během středeční večera a čtvrtečního rána sesbírali v potoce stovky ryb. Mezi nimi i mnoho dospělých pstruhů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení