„Potřebuji co nejrychleji hodit do nemocnice. Rodí tam právě manželka,“ téměř velí mladý muž, jen co usedá do červeného taxíku. Zapínám taxametr a z ústeckého Střekova se společně vydáváme na Severní Terasu k Masarykově nemocnici.

Na jeden den jsem se totiž stal drožkářem v krajské metropoli. Společně s taxíkářem Michalem Račákem a jeho červeným peugeotem mám možnost nahlédnout pod pokličku ústeckých taxíkářů.

Konkurence mezi taxíkáři je velká

„Konkurence je v Ústí obrovská. Vedle registrovaných taxíkářů tu jezdí čas od času i drožkáři načerno,“ říká Michal. Na Ústecku jezdí nyní 173 registrovaných taxíkářů.

Situace se ale na Ústecku výrazně zlepšila. O pomluvy, závist a nadávky ale také není nouze. „Je to tu mnohem klidnější než například v Bílině na Teplicku. Tam si konkurenční taxíkáři jdou doslova po krku! Tam můžeš snadno přijít k úrazu, v lepším případě o auťák,“ vysvětluje nekalé praktiky bílinských taxíkářů Michal.

I když v Ústí nad Labem prý už dávno nepanují podobné podmínky, začínající taxíkáři ani tady nemají na růžích ustláno. „Některé štafly jsou pro někoho zcela tabu! Jde například o stání v centru města na Mírovém náměstí. Staří taxibardové hned tak mezi sebe nikoho nového nepustí,“ vypráví Michal.

I když drožkáři si většinou moc vybírat nemůžou, ne vždy svezou každého zákazníka, který si taxík přivolá.

Plynovka i pepřák pro ochranu

„Nejezdím velká nákupní centra, tam většinou nastupují jen cikáni. Odmítám i opilce. Nerad bych po nich v autě uklízel nepořádek,“ směje se kolega drožkář. O svou bezpečnost se bojí asi jako každý taxíkář. Proto i on se v autě chrání.

„Vozím s sebou plynovku a pepřák. Nikdy nevíš, kdo ti vleze do auta! Člověk se musí mít hodně na pozoru. Zatím se mi nestalo nic nepříjemného, musím zaklepat, ale prevence je prevence,“ říká Michal.

Místo peněz nabízejí ženy někdy i sex

Za volantem taxíku se ale setkává i s humornými situacemi. „To když zákazník nemá na zaplacení. Pak s ním objíždíš bankomaty nebo s ním jdeš domů pro peníze. Občas se setkáš i se ženskou klientelou, která ti chce zaplatit v naturáliích, tedy v tomto případě nabídkou sexu,“ směje se kolega.

Vysílačkám pomalu odzvonilo. Taxíkáři se nyní spojují s centrálou přes mobilní telefony. Je to prý rychlejší a mnohdy i spolehlivější. S mobilem jezdí i Michal. Stojíme v centru města a přistupuje k nám mladá dívka. „Hodíte mě na sídliště Pod Vyhlídkou? Kolik to bude stát?“ Ptá se zákaznice. Michal volí tentokrát tu nejnižší taxu, a to 100 korun. „Tato trasa do Krásného Března se jezdí z centra tak za 160 korun, někteří si dokonce účtují, až 250 korun! Co taxík, to jiná cifra,“ říká Michal.

Dívka nasedá. „Dneska jezdíte dva?“ diví se. „Ano. Mám tu na zácviku mladého,“ usmívá se Michal. Vyrážíme směr Krásné Březno. Jedeme do Obvodové k domovu důchodců. Podle GPS navigace bychom přes pět kilometrů dlouhou trasu měli zvládnout do devíti minut.

Lampa na střeše svítí a zhasíná

Zákaznice spokojeně poslouchá ve sluchátkách hudbu. Po očku vnímá okolí i zapnutý taxametr. Jakmile ho taxikář zapne, zhasne lampa s nápisem TAXI na střeše. „Pokud svítí, je to znamení, že jsi volný a zájemce na tebe může mávnout i z chodníku. Taxametr s modulem, na kterém lze nastavit i veškeré iniciály a údaje na stvrzence, vyjde až na 4000 korun.

Mezi nejlepší dny, co se týče kunčaftů, jsou úterky a středy, kdy je na ústecké Klíši otevřený VŠ bar tamních vysokoškolských studentů.

„Naopak mezi nejhorší dny na Ústecku patří neděle a pondělky. Slabé jsou i čtvrtky. To máš někdy za celý večer třeba i jedno dvě rita. To pak taky prosedíš v auťáku celý večer a nevyděláš si ani na slanou vodu,“ popisuje úděl drožkářů Michal.

Vyprávění přerušuje opět telefon. Volá další zákazník. Stojí v Doběticích a rád by se nechal odvézt do centra města. Z Krásného Března odjíždíme zkratkou do Poláčkovy ulice. Dvoukilometrovou trasu musím zvládnout do tří minut, podle GPS systému. Jede se dobře. Na silnicích není hodně aut. Cestou máváme na protijedoucího drožkáře.

„Je to kamarád. Ale drožkáři se mezi sebou moc v lásce nemají. To je snad jen ve filmech. Vsadím se, že ani pomoci by ses tu hned tak od kolegů taxíkářů nedočkal. Například, kdyby tě někdo okradl nebo ohrožoval. Spíš tu zažiješ pomluvy a závist,“ říká smutným hlasem Michal. Zjistil, že taxíkařinou se uživit příliš nedá.

Za večer si drožkář vyjezdí i tři tisíce

„Hledám si proto práci a drožkáře budu dělat jen ve volnu. Jezdím už teď na sebe a tak si můžu dovolit jezdit jen když chci. Většinou vyrážím večer. Přes den to v některé dny nemá ani cenu. I když ani večery si člověk nevybere! Jsou dny, kdy prosedíš hodiny a neujedeš ani metr a naopak se někdy ani nezastavíš a vyděláš si za večer i tři tisícovky,“ říká taxíkář.

Se zákazníkem mezi tím vyrážíme k vlakovému nádraží. Má na spěch. Za pár minut mu odjíždí vlak. „Prosím šlápněte na plyn, nerad bych jel dalším vlakem,“ žádá zákazník. Jedu co to dá. Klient platí a mizí v útrobách nádražní haly.

Zajímám se o to, kolik stojí pořízení věcí, abych se mohl stát taxíkářem. Michal začíná vypočítávat: Koncese vyjde od 15 do 30 tisíc korun, lampa až 2000 korun, taxametr až 4000 korun, magnetické polepy auta kolem 500 korun.

Taxíkář prokazuje svou způsobilost

A co taxíkář musí splňovat? „Zájemce o provozování taxislužby musí nejprve získat osvědčení o odborné způsobilosti, které mu po úspěšném složení zkoušky vydá dopravní úřad. Toto osvědčení je nezbytným předpokladem k získání koncesní listiny. Držitel koncesní listiny pak musí místně příslušnému úřadu oznámit, která vozidla bude používat ke své činnosti a které osoby budou vykonávat funkci řidičů.

Osoba, která bude fyzicky vykonávat činnost řidiče vozidla taxislužby dále musí před komisí složit zkoušku z místopisu, ovládání taxametru a dalších částí, a to bez ohledu na to, jestli je či není provozovatelem taxislužby,“ vyjmenovává nejdůležitější úkony ústecký taxíkář Michal Račák.