Vzhůru na Komáří vížku anebo dolů do štoly

Auto nebo autobus lze nechat dole na parkovišti nebo je také možné vyjet až na vrchol.

Na vrchol Komáří vížky vás doveze dvousedačková lanovka s celoročním provozem. Jako na dlani spatříte České středohoří. Tato lanovka patří mezi nejstarší a nejdelší dvousedačkové lanové dráhy ve východní Evropě bez mezistanice, délka lanové dráhy je něco přes 2300 metrů. Ty překonáte za 15 minut jízdy a budete rázem ve výšce 806 metrů nad mořem. Je to opravdu velký zážitek.

Lanovka samozřejmě přepravuje na vrchol i kola, a tak si můžete vychutnat pěkně dlouhou jízdu zpět do údolí Krupky.

Štola s opravdovými permoníky a skřítky

Na vrcholku se také naskýtá krásný rozhled, kde můžete vidět severočeská města jako na dlani. Když se ale otočíte, uvidíte i blízké Fojtovice (německy Voitsdorf). Hlavní je, aby byla dobrá viditelnost. Vyplatí se vybavit se dalekohledem a fotoaparátem.

Až vám z krásného výhledu začne kručet v břiše, nemusíte zoufat, na vrcholu je totiž občerstvení a krásná restaurace s hotelem. Jídla v restauraci jsou opravdu za přijatelné ceny.

Navíc si můžete domů odnést i nějaký ten suvenýr, je zde totiž obchůdek, kde si každý určitě něco vybere. Kdo toho ale i tak nebude mít dost, určitě by měl navštívit prohlídkovou štolu „Starý Martin“, která se nachází o pár kilometrů níže.

Štola byla jedním z nejvýnosnějších míst pro těžbu cínu v celé oblasti. Průvodce vám před vstupem dá helmu a baterku, kterou budete určitě potřebovat. Vychutnáte si kilometrovou prohlídku do hloubi štoly a dozvíte se hodně zajímavých věcí i o tom, že ve štole existují permoníci a skřítkové. Ve štole je teplota vzduchu i v létě 8°C, takže to určitě chce přibalit něco na sebe a vzít si pevnější obuv. Po prohlídce můžete vidět venkovní expozici důlní techniky a seznámit se s historií.

Zvon od slavného českého zvonaře

V dřívějších dobách byla Komáří vížka zvána Mückberg, což značí vrtošivá nebo strašidelná hora. Její historie se pojí s dobývání cínu a stejně tak s historií sv. Wolfganga. Německá zkazka o komárech vznikla až později, v době romantismu. Zpočátku se zde těžil jen cín, ale později i měď.

Z dostupných záznamů je známo, že hornické sdružení pod vedením horního mistra Davida Koitha nechalo postavit v roce 1553 zvonici na již vykáceném vrcholku hory. Stavba byla hotova v roce 1568. Kamenná věž byla přes devět metrů vysoká a v této zvonici byl zavěšen zvon odlitý roku 1554 v té době nejznámějším českým zvonařem Tomášem Jarošem. K věži byl přistavěn malý domek o jedné místnosti a chlívky pro kozy.

V domku žil zvoník, většinou buď starý nebo zmrzačený horník, který nemohl pracovat v šachtě. Musel zvonit začátek fárání a večer konec díla, nebo jak je psáno „když den se mění v noc“. Zvonil také na poplach při různých důlních neštěstích a o velkých svátcích.

Při zvuku zvonu, který zazněl po třikráte, měli všichni bez rozdílu povinnost se poklonit a pomodlit a hlasitě pozdravit ZDAŘ BŮH!

Švédové se ve třicetileté válce pokoušeli zvon uloupit, ale neštěstí jim v tom zabránila císařská vojska. Z obavy před opakovanou krádeží byl zvon v roce 1635 sundán a na saních převezen do sakristie klášterního kostela Všech svatých v Krupce. V roce 1644 se opět vrátil na původní místo.

Zpracoval Jan Málek