VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šmahel: V našem kině pohodlí? To si udělejte doma!

Ústí nad Labem /OTÁZKY ŠÉFREDAKTORA/ - Kameraman, fotograf, „restaurátor“ filmů, ale hlavně promítač ve svém kině, to je František Šmahel. Jeho boj s multikinem je prý úspěšný, do Biografu u Františka chodí více lidí.

11.7.2010 1
SDÍLEJ:

František Šmahel - karikaturaFoto: Radek Fetters

Na jaře jste prohlásil, že váš Biograf u Františka má peníze do léta. Léto je tady a vy hrajete. Jak to tedy je?
Od magistrátu jsme dostali na provoz biografu příspěvek 30 tisíc korun a od pana Kubaty z fondu primátora 25 tisíc. Tyto příspěvky nám pomohly pokrýt náklady na provoz biografu na první pololetí tohoto roku. Během prázdnin oslovím další společnosti s cílem zajištění provozu do konce roku 2010.

Proč jste v roce 1996 vlastně zakládal Biograf u Františka?
Moje žena Libuška pracovala v MATU. Rušili tam pracovní místa, včetně toho jejího. Hledala tedy nové pracovní místo a našla tak v novinách inzerát, že se hledá nájemce do prostor bývalého Malého kina na Severní Terase. Já v té době dělal kameramana v České televizi. Kvůli problémům s páteří jsem musel s touto prací skončit. Tak jsme do toho šli.

Měl jste i Kino u Libušky. To dopadlo bohužel neslavně, že?
To jsem udělal naproti krajskému úřadu. Ale bohužel jsme měli nájem osm tisíc korun měsíčně, do kina zatékalo střechou, v zimě se v něm netopilo. Skončili jsme po dvou letech.

Chodilo do kina dříve více lidí, než dnes?
Dříve chodilo hodně lidí, pak to šlo výrazně dolů a nyní se to opět zvedá.

Otázky šéfredaktora si na dva týdny vybírají dovolenou.
Na další se můžete těšit v sobotu 31. července, kdy bude hostem ultramaratonec Michal Weis.

Jakou máte měsíční návštěvnost?
Děláme návštěvnost čtvrtročně a tu máme kolem dvou a půl tisíce lidí.

Takže asi deset tisíc ročně. Kolik peněz potřebujete na roční provoz? Četl jsem kolem 150 tisíc korun.
Ano, za elektrickou energii, teplo, studenou vodu a nájemné zaplatíme 150 tisíc korun za rok.

Někteří lidé se ptají: Proč by město nebo kraj měly dávat Šmahelovi dotaci na jeho koníček? To by pak mohly dávat dotace i Hraničáři, nebo multikinu ve Foru. Co vy na to?
Kino není můj koníček, kino provozujeme s manželkou pro lidi a především pro děti. Promítáme pro děti z mateřských škol i pro veřejnost pásma českých krátkých pohádek. Tato pásma promítáme též pro děti postižené. Sváťovo dividlo zde hraje české loutkové pohádky. Děti odchází z biografu spokojené a těší se na další představení. Proto mě ta práce baví a chci v ní pokračovat. Nepožaduji dotaci na svůj koníček, nýbrž na provoz biografu, protože z vybraných peněz za vstupenky na něj nevydělám. Toto kino provozujeme s manželkou již třináct let, jsme fyzické osoby – na vše si musíme vydělat sami. Kino Hraničář provozovala firma Falcon, multikino ve Foru provozuje rovněž cizí firma. Obě tyto firmy mají zisky z jiných činností, takže město nebo kraj těmto společnostem přispívat na provoz nemusí.

František Šmahel - karikatura

Co vlastně říkáte na to, že skončilo kino Hraničář?
Vůbec jsem to nečekal, myslel jsem si, že pojedou dál. Já jsem tam také promítal, je to krásná secesní budova.

A nechcete tam promítat?
To by potřebovalo velkou investici. Ať město tu budovu koupí, jako tehdy Větruši a já tam budu promítat.

Petr Kuneš, provozovatel Mumie, vám jednou vzkázal na našem webu, že nemá cenu stále brečet a čekat na zázrak. Že to chce zapracovat také na propagaci. Prý o vás není vůbec slyšet. Co vy na to?
Program Biografu U Františka je uveřejněn v nových Ústeckých přehledech, na webových stránkách magistrátu, plakátech Fanatic i ve vašem tisku. Fungujeme již třináctou sezonu a divák, který má zájem o návštěvu biografu nás také navštíví. Důkazem toho jsou vyprodaná přestavení Sváťova dividla a především českých filmů – v současné době to byl film Ženy v pokušení. Ale je pravda, že se stále setkáváme s tím, že sem přijde někdo, kdo tu ještě nebyl a nevěděl, že biograf existuje. Tak to prostě je a tak to bude.

Kolik je u vás vstupné?
Kolem osmdesáti korun. Ale to my zcela neurčujeme. Půjčovna si řekne, jaké může být nejnižší vstupné. Jsme v zajetí kapitalistické půjčovny filmů, kdy musím dát za jeden film až dva a půl tisíce korun. Například za Avatar.

Kolik filmů týdně promítáte?
Dva filmy týdně pro dospělé diváky, většinou promítáme v úterý a ve čtvrtek a pro děti jednou měsíčně v sobotu pásmo pohádek a jednou za měsíc celovečerní pohádku. Počet projekcí filmů je nižší než dříve. Nejsou peníze.

Tak zdražte.
To by sem ty maminky nepřišly. Raději půjdou pětkrát za 30 korun, než jednou za sto. Kolikrát študáky pustím i zadarmo.

Když se v květnu otevřelo ve Foru multikino, pocítil jste to na vaší návštěvnosti?
Ne. Naopak nám průměr diváků o deset stoupl. Měli jsme 25 až 30 návštěvníků na film, nyní máme 35 až 40.

Byl jste se tam podívat?
Oni mě nepozvali. Já kdybych ve tvém městě, kde ty jsi kinařem, otevíral kino, tak bych tě pozval. Ale oni nám to ani neukázali, ani dopis neposlali. Když se začalo stavět kino ve Foru, věděl jsem, že nebude dobré. Já ta multikina znám z Prahy. Je tam velký kravál, nemají uvaděčku, lidi tam na sebe u filmu křičí. To já u nás netoleruji. U nás se do kina nechodí jíst, ale na film.

Jaké je u vás technické vybavení a pohodlí pro diváky?
Lidi ať si dělají pohodu doma, kde si mohou dát nohy nahoru a pivo do ruky. U nás jsou klasické sedačky, co byly dříve. Tu hodinu a půl to každý snad vydrží. Co se týká promítaček a zvuku, také jsme zůstali u klasiky. K čemu ti je různé 3D projekce a prostorové ozvučení? Musíte sledovat děj, dramaturgii, herecký výkon a ne střílečky, bomby a granáty.

Jaký je váš nejoblíbenější film?
Těch je hodně. Například Grošák s Marlonem Brandonem. Pak filmy od Pasoliniho a Felliniho.

Nedávno zemřel režisér Ladislav Smoljak. Zasáhlo vás to?
Ano, my se dokonce znali. Tehdy jsem natočil dokument, když Svěrák a Smoljak odhalovali pomníček Járy Cimrmana. Je to velká škoda, že zemřel, jeho filmy jsem měl moc rád.

Stále ještě fotíte? Čím se ještě živíte?
Fotím, například svatby. Dělám vše možné. Fotografuji, natáčím na kameru, slepuji a opravuji filmy.

František Šmahel - karikatura
Šmahel: Nechci, aby vás přestali číst

Rozhovor jsem s Františkem Šmahelem dělal v jeho kině. Přesněji v kavárně. Jsem ostuda, ale byl jsem tam poprvé. Moc se mi tam líbilo, všude samé staré kamery, promítačky a fotoaparáty. Dýchalo to na mě příjemnou atmosférou. „Mám tu vystaveno asi kolem tří set kousků,“ chlubil se František, který mi hned začal tykat.

Mluvili jsme spolu skoro dvě hodiny. Šmahel několikrát zakřičel na svou manželku, která byla chvilku s námi: „Že jo, Libuško?“ To když se chtěl ubezpečit, že to tak opravdu bylo.

Malý vousatý a dlouhovlasý muž měl řadu příhod z dětství. „Byl jsem na operaci ve vojenské nemocnici, kde jsem potkal slavného motorkáře Františka Šťastného. On se tehdy vyboural a měl něco s koleny. A ten mi moc vyprávěl o motorkách. Já jemu zase o filmu,“ usmíval se Šmahel.

V rozhovoru byl upřímný a jeho některé názory mě hodně překvapily. Hlavně co se týká politiky a propagace kina. Jenže když jsem mu poslal rozhovor k autorizaci, on mi ho vrátil celý předělaný. Takže z těchto „zajímavých“, někdy až „extrémních“ názorů, si nic nepřečtete. Škoda.

„To se nedalo číst. Musel jsem to předělat. Vezmi si, že by si lidi koupili tvoje noviny a kdyby si tohle přečetli, tak Ústecký deník už nebudou kupovat,“ úsměvně vysvětloval, proč udělal v rozhovoru tak velké změny.

Vy ale točíte i filmy. Kdy jste dostal první kameru?
K Vánocům ve čtrnácti letech.

To byl ale tehdy drahý špás, že?
To byl. Jenže já jednou našel v popelnici roztažený film. V té době jsem si už fotografie vyvolával sám. Ale film jsem neznal, proto mě těch hodně obrázků za sebou zaujalo. Ve škole po fyzice jsem si to o přestávce nechal promítnout. Učitelka mě naučila, jak film zakládat. Zalíbilo se mi to.

O čem byl ten film?
O českých letcích. Uchvátilo mě to a proto jsem přemluvil rodiče, aby mi koupili tu kameru. Stála tehdy 2 400 korun, což byly asi tři tátovy platy.Musel si na to vzít půjčku. Od té doby jsem točil všechno možné. V roce 1964 jsem se dostal do filmového klubu v domě kultury.

Nedávno byly volby. Jaké je vaše politické smýšlení?
Musíš pomáhat lidem. Proto dělám tuto práci, v níž poskytuji lidem z filmového představení, hudební produkce, či jiné akce dobrou pohodu nebo poučení a příjemné zážitky. Vadí mi, že v tomto kapitalistickém systému musím téměř žebrat o to, abych měl na provoz kina.

Ještě mi řekněte váš životopis ve zkratce.
V deváté třídě jsem měl těžkou operaci páteře a byl jsem půl roku mimo. Chtěl jsem být fotograf, ale nevzali mě. Šel jsem se tedy učit tiskařem, ale toho jsem musel kvůli zádům nechat. Pak jsem začal v kulturním domě promítat a nakonec jsem se vyučil právě tam. Pak jsem dělal na filmovém podniku šéfa distribuce. Po čase jsem přešel do Divadla hudby, kde jsem byl vedoucím promítačem. Tam jsme dávali filmy, které se jinde nepouštěly. Dále jsme začali dělat Večery pro kočku s panem Suchým. Poprvé v životě tam vystoupila v osmnácti letech Jitka Molavcová s francouzskými šansony. Také v té době začalo zkoušet K-divadlo, později přejmenované na Činoherní studio. Zde jsem se seznámil s Pepíkem Dvořákem. Později jsem se dostal do ČT jako kameraman.

Autor: Vladimír Mayer

11.7.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Starosta města Filip Ušák.

Policie prověřuje benešovskou žádost o evropskou dotaci

Martin Schulz.

Čtvrtečník Martina Schulze: Nechutná honba Zemana za lacinými úsměvy publika

AKTUALIZOVÁNO

FOTO: Ústecká premiéra se povedla. Repre dala Litvě trojku

Ústí nad Labem – První zápas fotbalové reprezentace v Ústí nad Labem a zároveň v kalendářním roce 2017 se do historie zapíše jako vítězný. Český národní tým, který se chystá na další fázi kvalifikace o postup na mistrovství světa, porazil na severu Čech v přípravě Litvu jasně a zaslouženě 3:0.

FOTO: Žena z Děčína utýrala měsíční dceru, hrozí jí 16 let ve vězení

Děčín – Až na šestnáct let může skončit za mřížemi jedenadvacetiletá žena z Děčína. Krajský žalobce Jan Veselý ji viní ze smrti měsíční dcery Lucie. Soud s ženou začal ve středu u ústeckého krajského soudu.

Celníci našli ve Varnsdorfu 400 tisíc cigaret. Nebyly zdaněné

Varnsdorf – Severočeští celníci odhalili v rodinném domě ve Varnsdorfu na Děčínsku téměř 400 tisíc nezdaněných cigaret. Zabránili tak daňovému úniku ve výši téměř milion korun.

Lidé se z kraje stěhují pryč. Ubývá i obyvatel Děčínska

Ústecký kraj / Děčínsko – Počet obyvatel Ústeckého kraje klesá. Na konci roku tu žilo 821 377 lidí. Ve srovnání s předchozím sčítáním je to o 1 473 obyvatel méně. Lidí ubývá, protože se stěhují pryč. V regionu také převažuje počet úmrtí nad počtem narození.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies