Když vrah vypráví pohádku

Státní zástupce podal na Rudolfa Štiku (1953), invalidního důchodce z Varnsdorfu, jenž je ve vazbě, a Daniela Lacinu (1975) z Rumburku, obžalobu, podle které každému z nich hrozí vězení až na 12 let.

Štika ve Varnsdorfu ve sklepní kóji obytného domu přechovával léky Reactine Duo obsahující látku hydrochlorid pseudoefedrin, ze kterého se vyrábí pervitin. Léky ve velkém získal z Německa od Lyudmyly Ivanivny Kulyk Frenzel, (1976). Žena je v současné době trestně stíhána Státním zastupitelstvím Bautzen v SRN.

Kilogramy pervitinu

Nejednalo se o maličkost. Podle policejního vyšetřování Štika dodal Lacinovi nejméně 44.240 kusů tablet léku, ze kterých Lacina údajně vyrobil nejméně 3397,67 kilogramu pervitinu, což představuje téměř 170 tisíc dávek drogy.

Polovinu pervitinu měl Lacina předat Štikovi. Invalidní důchodce měl téměř 1,7 kg pervitinu a ten prodal v mnoha stech případech zájemcům. Některým pervitin dával za protihodnotu, například jídlo nebo různé (kradené) věci. Obvinění je o to závažnější, protože jeden svědek uvedl, že od Štiky bral pervitin ještě v době, kdy mu bylo i 13 let.

Lacina byl smutný z toho, že na rekreační chalupě v Kunraticích u Šluknova provedla policie razii a našla tam různé chemikálie a předměty – plastovou tubu, tzv. lékovku s pH papírky, digitální váhu, dvě PET lahve, plastové nádoby s obsahem toluenu, kyselinou chlorovodíkovou, hydroxidem sodným, dvě nálevky z plastu apod.

Na zajištěné digitální váze a v PET lahvích byl prokázán metamfetamin (pervitin) s efedrinem, na plastových nálevkách byl pervitin a podle obsahu chemikálií v podobě kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného, toluenu, bylo zřejmé, že se jedná o látky používané při výrobě pervitinu při použití prekursoru pseudoefedrinu.

Nic neudělal

Štika u soudu uvedl: „Ve většině případů se žalobou nesouhlasím. Zabavené peníze jsem měl od matky, byly z prodeje dvou baráků.
Štika tvrdil, že léky koupil v domnění, že „to je legální věc“. Získal je z Německa od paní, kterou jednou potkal s jejím manželem na silnici, když mu pomohli opravit defekt na autě.

Prý léky chtěl prodat mezi lidmi jako lék a vydělat na tom. „Zjistil jsem v lékárně v Německu, že jsou volně prodejné bez receptu. Kdyby se to nedalo prodat, tak bych to té ženě vrátil. Zatím jsem nikomu nic neprodal, protože jsem neměl zjištěno, zda je legálně prodejné u nás, když v Německu jsem věděl, že to je legálně volně prodejné.“

Na otázku, zda si uvědomuje, že v tom je pro výrobu drog důležitý pseudoefedrin, uvedl: „Myslel jsem, že to je všední jako bych kupoval uhlí, z toho se dá také vyrobit střelný prach a prodává se normálně…“

Naivní, či zkušený?

Že by nic o drogách Štika nevěděl, když měl za sebou vysokou školu kriminálnickou, jak lze označit jeho dlouholeté posezení ve valdické věznici? Byl totiž odsouzen za vraždu v roce 1996 ke 13 letům vězení a propuštěn byl z výkonu trestu v říjnu 2006.

Štika u soudu uvedl, že se dozvěděl, k čemu se dají léky použít, ale hned dodal, že toho chtěl využít, aby policii přivedl na stopu varen pervitinu. Tvrdil totiž, že je zasloužilý policejní oznamovatel nemravností. Udával policii všechny výrobce a distributory drog v širokém okolí.
Proto má policie výpovědi romských narkomanů proti němu, že byl jejich dodavatel drog, jsou pomstou za jeho údajnou spolupráci s policií. Jenže policie o Štikově chvályhodné činnosti nic neví.

Štika prý chtěl vyčistit okolí od zdrojů drogy, aby ochránil svoji přítelkyni, která se nemohla zbavit návyku na drogy. Kdyby nebyly v okolí k dostání, lépe by si od nich odvykala.

„Nikomu jsem léky neprodával, od Laciny jsem nikdy žádný pervitin nedostal, nikdy jsem pervitin neprodal,“ dušuje se Štika. Že měl 20 gramů pervitinu? To proto, že jeden muž mu ukradl deset tisíc korun, předtím řekl, že si je půjčil na výrobu drogy, peníze mu nevrátil, tak mu sebral pervitin jako zástavu.

Ale na spoluvinu by stačilo i to, že připustil, že drogový dealer mu ukradené peníze postupně splácel, a přitom občas v jeho bytě vážil drogy, které prodával. Štika mu to dovolil, aby muž získal peníze a mohl lépe umořovat dluh, který měl u Štiky.

Přitom v přípravném řízení se vyjadřoval k nálezu pytlíků s obsahem pervitinu, že mu byly dány do zástavy mužem z Varnsdorfu, který se potom přestěhoval do Křečan. Tuto zástavu mu dal proto, že za určitou část prášků Reactine Duo mu nemohl zaplatit. Přitom Štika před soudem říkal, že léky neprodával.

Lacina byl na rozdíl od spoluobžalovaného méně sdílnější: Odmítl vypovídat.

Veřejné tajemství

Štika se nemohl divit, že skončil tam, kde stál mezi dvěma muži z vězeňské eskorty u ústeckého soudu, protože v Křižíkově ulici, kde bydlel Štika, již v době, kdy se v roce 2006 do domu přistěhoval, za Štikou chodily různé osoby, o kterých vědělo okolí, že jde o zasloužilé feťáky. Několikrát kvůli tomu přijela do ulice i městská policie. Strážníci dům prohlédli a některé z těchto osob z domu vykázali ven. Požádal je o to většinou domovník z domu, kde žil Štika.

Narkomani se nakonec, podobně jako sýkorky v zimě, naučili chodit k oknu občana Štiky. Ale nehledali tam lůj, jak by učinily sýkorky, ale řešili přes okno své drogové chutě. Štika byl jistě hodně nenápadný, když jim něco dával a oni mu za to platili či dávali různé věci.
Jednání ohledně výroby a prodeje drog bude pokračovat ještě řadu týdnů.

Problém: svědci

Jednání ohledně výroby a prodeje drog bude pokračovat ještě řadu týdnů.
Soud musí vyslechnout řadu svědků, kteří patří mezi narkomany. Přimět tyto lidi, aby přišli k soudu, je téměř nadlidský úkol. Většinou je musí předvést policie.