„Hospoda byla pro štamgasty místem kulturního vyžití a setkávání. Velký rozdíl je ale v tom, že dnes se pije méně. Dřív přišel člověk třeba i na deset piv, dneska zvládnou ,jen' pět. Ale to bude asi dáno také cenovou relací," řekl hospodský Jiří Doskočil.

„Na pivko jsem chodíval v podstatě každý den, a to minimálně na pět a více kousků. To už si dneska nedokážu představit," vzpomíná s úsměvem pětapadesátiletý Jaroslav Urban. Pivko bylo za korunu, pak za korunu čtyřicet, pak za korunu sedmdesát. Jenže když si je přepočítáte na dnešní výdělky, možná budete překvapeni. Nejvíce piv za jednu výplatu si můžete pořídit dnes. Je to více než 2500 piv! Tedy, pokud se uskromníte a nebudete zavlažovat hrdlo výhradně renomovaným ležákem.

K pivu také neodmyslitelně patřil panák neboli frťan. „Panáky se popíjely podle oblasti, každý měl svou specialitu. Na Ostravsku se pil hodně fernet, v Čechách spíše tuzemák nebo zelená. Někdo si dával třeba borovičku nebo slivovici. To už v podstatě vymizelo," řekl Jiří Doskočil.

Zásadní změnou oproti socialistické pivní kultuře je pestrost nabídky piv. „Za socialismu se čepovalo jen regionální pivo. Nebylo to jako dnes, že máte na výběr třeba z pěti až deseti druhů piv různé stupňovitosti. Měli jsme místní desítku a dvanáctku, a to bylo většinou všechno," poznamenal. To už generaci nastupujících milovníků piva nevyhovuje. „Nejradši mám hospody, kde si mohu vybrat. Pivo mám rád, ale neumím si představit, že bych pořád dokola sosal stejnou desítku," usmívá sePavel Svoreň, pivař narozený v roce 1990.

V druhé polovině 20. století byla navíc československá společnost poněkud kuriózně rozdělena na dva tábory. Jedni pili pivo ze zelené, druzí pili z hnědé láhve. Existovaly osvědčené teorie, že to zelené je prostě lepší. „Většina lidí vybírala zelené láhve. Byla to taková legrace, ale někteří chlapi to brali docela vážně. Podobně tomu bylo s cigaretami Sparta, někdo kouřil jen měkké, někdo zas jen tvrdé," dodal Jiří Doskočil.