Nakonec doběhl na osmém místě, celkově se ve výsledkové listině objevil ve třetí stovce. „Když jsem závod dokončil, neměl jsem už skoro žádné síly. Minimálně hodinu jsem se ještě válel kousek od cíle," smál se nadějný sportovec z Děčína.
Honzo, na MS jste se nominoval díky úspěšnému závodu světového poháru v Prachaticích. Jak jste se od té doby připravoval na vrchol triatlonové sezóny?
Závod v Prachaticích byl na konci srpna a mistrovství bylo až za měsíc. Byla to dlouhá prodleva, což nikdy není dobré. Připravoval jsem se sám, poděkování patří trenérovi Vaškovi Culkovi. Příprava se postupně stupňovala, poslední týden jsem se soustředil na rychlost. Denně mně jen kolo zabralo čtyři hodiny.
Velmi těžké bylo také celou akci pokrýt po finanční stránce. Jak jste to zvládl?
Oslovil jsem rodinu a kamarády, sehnal sponzory. Minimální částka byla 80 000 Kč. Ta mi dovolila odletět na Hawai.
Neměl jste během cesty z Prahy do dějiště šampionátu nějaké problémy?
Na letišti jsem měl problém s letenkou. V Amsterdamu, Minneapolis a Los Angeles jsem si musel vždy zařizovat novou. Cestovalo nás celkem pět, bylo to dobré, tvořili jsme dobrou partu.
Po dlouhé cestě jistě následovala nezbytná aklimatizace. Jak jste to vše zvládl?
Co se týče nějakého časového posunu a aklimatizace, tak
v tom nebyl žádný problém. Největší obavy asi byly z toho, zda nám dorazí kola. Například Helče Erbenové kolo nedorazilo. Následovalo ubytování a příprava na samotný závod. Ta už byla volnější. Byly to například aklimatizační výběhy, plavání. Museli jsme si nacvičit, jak se chovat ve vlnách. Dva dny před závodem jsme ještě poladili cyklistiku.
Odjížděl jste z chladného počasí do tropických teplot. Nevykolejilo vás to?
Byla to pořádná teplotní facka. V noci bylo okolo 25 stupňů, přes den nebyla nouze o čtyřicítky. Na to jsme nebyli zvyklí.
Měli jste možnost si ještě před samotným závodem prohlédnout celou trať?
Poslední čtyři roky se mistrovství konalo právě tady. Trať jako taková nikde zveřejněna není. Vede totiž přes soukromé pozemky. Týden před startem se tam dostanou pouze samotní závodníci.
A jak na vás celý triatlonový úsek zapůsobil?
Projíždělo se hotelovým resortem, to bylo moc pěkné. Jelo se přes golfové hřiště, pak do tunelu a vyjelo se v džungli. Celá první půlka běžecké trati byla do kopce, pak následoval dlouhý sjezd k moři.
Co vše na vás čekalo před samotným závodem?
Večer před závodem jsem se rozhodoval, co si vzít za lahve, pití, nebo gely. Bez camelbaku na zádech bych umřel, první flašku jsem vypil během prvních pěti kilometrů. Museli jsme si vyzvednout startovní čísla. Ještě jsme byli večer na trati, viděli jsme obrovské vlny. To nás trochu zaskočilo,
na Mácháči tohle nezažijete. Ráno se vstávalo v pět hodin. Musely se rozebrat kola
a narvat je do auta. V sedm ráno jsme dorazili na start, vše startovalo o dvě hodiny později.
Hádám, že atmosféra při samotném šampionátu musela být úžasná.
Přišla fandit strašná spousta lidí. Byl jsem překvapený, bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Na startu bylo zhruba osm stovek závodníků, v juniorech nás bylo devatenáct. Kuriozitou byl jeden rodilý chlapík
z Hawaie, který všem dával požehnání před závodem. Bylo úsměvné sledovat závodníky, jak ho na startu naháněli.
Teplota při samotném závodu musela dosahovat tropických teplot. Jak jste se s tím vypořádal?
Musím se přiznat, že mám teplo opravdu rád. Ale tohle bylo fakt něco. U nás se při závodech běží třeba v lese, tam se můžete schovat. Jenže tady bylo vše na přímém slunci. Trochu osvěžující byla voda při plavání, ale stejně byla teplá jako kafe.
Jako první na vás čekala plavecká část. Byly tam nějaké problémy?
Plavecký úsek jsem zahájil dobře, jenže po půl kilometru jsem u bójky dostal ránu do brýlí. Musel jsem si je sundat, vylít z nich vodu a zase nasadit. Navíc jsem si pořádně lokl. Takže jsem něco ztratil, navíc už se mi neplavalo tak dobře. Celkově se muselo zdolat 1500 metrů.
Kolo patří mezi vaši nejlepší disciplínu. Platilo to i na Hawaii?
Naštěstí jsem ho v depu našel docela rychle. Cyklistický úsek měl necelých 33 kilometrů. Poslední dva kilometry byly ale nekonečné. Byla to bomba, hodně jsem si to užil. Ale jak jsem byl nervózní a nebyl zvyklý na plaveckou kombinézu, tak jsem si jí zapomněl sundat. Po prvním kilometru jsem kontroloval převody
a zjistil, že mám tu kombinézu stále na sobě. Po zastavení kombinéza skončila zahozená v křoví. Pak na mne čekala ve ztrátách a nálezech.
Na konci každého triatlonu následuje běh. Zbylo vám ještě dostatek sil na třetí disciplínu?
V depu už jsem skoro nemohl najít své věci. První půlka běhu byla do kopce, pak zase z kopce. Hodně nám pomohl fakt, že okolo tratě byl dostatek občerstvovacích stanic. Bylo to ale peklo, střídavě jsem běžel a šel, motala se mi hlava.
Celkově jste ve své kategorii dokončil závod na osmém místě. Byl jste spokojený se svým výkonem?
Celý závod jsem absolvoval na ibalginu, hodně mne bolela hlava. Před startem jsem měl totiž těžký pád. Mým cílem bylo páté místo, příště to snad bude lepší. Celkově jsem obsadil 224. místo, v kategorii muži jsem byl 164.
Jak zvládli celý šampionát tamní pořadatelé?
Z jejich strany jsem neviděl žádné pochybení. Organizace klapala na jedničku.
Jak jste si užíval cílovou rovinku?
Dobíhá se po pláži, už jsem neměl moc sil. Vidíte vlajku
a cílovou bránu, lidé tam pořádně křičeli. V cíli čekaly dvě pěkné místní dívky, které mi na krk pověsily věnec z orchidejí. Pak dostanete medaile, studený ručník na záda. Někdo kolabuje, někdo jde rovnou na kapačky. Já si užil proběhnutí cílem a pak jsem měl černo. Svalil jsem se u občerstvení a hodinu se válel v cíli. Večer následovalo slavnostní vyhlášení.
Měl jste po svém příjezdu zpět do Česka nějaké pozitivní ohlasy na váš výsledek?
Byl jsem příjemně překvapen. Rodiče, babičky, strejdové, kamarádi – takové jsem měl doma fanoušky. Chodily mně zprávy přes skype nebo facebook. Kamarádi říkali, že všechno sledovali. Udělalo mně to obrovskou radost, byl jsem šťastný. Velké poděkování patří mému tátovi, bez něj bych to všechno nedokázal.
A co škola? Jak vám vyšla vstříc?
Tady nebyly problémy, škola mne v pohodě na šampionát uvolnila, navíc mne i finančně podpořila. Horší to bylo po návratu, to už na mne učitelé tak tolerantní nejsou (smích). Jinak ve třídě jsem musel vše vyprávět tak desetkrát za sebou. Ale mně to nevadilo (smích).
Jaké plány máte s triatlonem do budoucna?
Tak musím přiznat, že největší sen jsem si splnil. S Tomášem jsme na Hawaii stáli na pláži a řekli si, že tu chceme být i příští rok. Hawaii je vlastně kolébkou triatlonu, tady vznikl Iron Man. Musíme zase vyhrát závod světového poháru. Příští rok jdu z juniorů do chlapů. Navíc mne na jaře ještě čeká maturita, takže to všechno bude velmi těžké.
Sponzoři Jana Paciny na MS: AIR PRODUCTS, Ústecký kraj, KL-Sport, Lagarto, Valdemar Grešík Natura, Reality Široký, Helena Hanzlová KOH-I-NOOR, Power Bar, Eleven, Triade, město Děčín, KURSPORT, VOŠ a SPŠ Strojní, stavební a dopravní Děčín, kapela Kryštof.