Dočetl jsem se, že pocházíte z Teplic. Co vás přivedlo do Děčína? Byl to jen basketbal?

Ano v Teplicích jsem se narodil, vyrůstal jsem však a dětství strávil v Bílině. Do Děčína jsem přišel natrvalo v roce 1987 a jeden z důvodů byl samozřejmě basketbal.

Hrál jste zde dlouhá léta, ale nejspíše to nebyl jediný klub, kde jste působil. Kde všude jste ještě dělal problémy svým obráncům?

Díky za kompliment. S košíkovou jsem začínal pořádně v Ústí nad Labem. Do té doby jsem dělal převážně lehkou atletiku, což vzhledem k tradici tohoto sportu v Bílině, bylo celkem logické. Poprvé jsem basketbalový míč vzal do rukou pořádně až v 9. třídě základní školy. Po absolvování prvního ročníku gymnázia jsem do druhého přestoupil do Prahy, kde jsem začal hrát za Slávii VŠ (nyní USK Praha). Zde jsem byl až do již zmíněného roku 1987. Byly to nádherné studijní a basketbalové roky včetně získání dvou titulů mistrů ČSSR. Měl jsem tu čest poznat a také si zahrát s takovými spoluhráči jako např. Vl. Klimeš, G. Hraška, L. Ptáček, J. Skála, J. Žuffa, J. Pospišil, Z. Bříza a s celou řadou dalších skvělých basketbalistů, no a musím zmínit plejádu neméně vynikajících trenérů, kteří se mi snažili basketbalově pomoci jako např. J. Růžička, J. Konopásek, S. Šíp, N. Ordnung, J. Zídek st. a další.

Za Děčín jste odehrál tři sezóny v nejvyšší soutěži. V těchto třech sezónách (88–89 a poté 93–94 a 94–95) jste dokázal nastřílet úctyhodných téměř 700 bodů. Které body byly pro vás těmi nejdůležitějšími? Byly to body v zápase s Olomoucí, kde se rozhodovalo o osudu Děčína v nejvyšší soutěži?

Myslím si, že nejen pro mne, ale pro všechny kluky a fandy, kteří byli tenkrát v Olomouci na Dukle, tak to byl právě tento zápas, který se nám podařilo v poslední vteřině vyhrát! Na to se nedá zapomenout a jsem rád, že od této sezony je děčínský basketbal nepřetržitým účastníkem v nejvyšší tuzemské basketbalové soutěži.

Když si na tento zápas vzpomenete po téměř 16ti letech, jaké to ve vás vyvolá pocity?

Nejeli jsme tam rozhodně jako favoriti, ani se nám moc nevěřilo, ani jsme nebyli v kompletní sestavě, na samotný zápas jsme přijeli na poslední chvíli a z autobusu jsme šli rovnou na palubovku. Myslím, že to všechno nás ještě víc semklo dohromady a my to s nezbytnou dávkou sportovního štěstí dokázali. Na to se nedá zapomenout.

Byl jste hráč, který zápasy hodně prožíval, nebo jste byl spíše klidný, kterého jen tak něco nevyburcovalo?

Byl jsem impulsivní a každý zápas hodně prožíval (dnes se takovému tipu hráče říká „srdcař“). Prý to se mnou někdy opravdu nebylo jednoduché …povídají.

V týmu jste hrál i se svým bratrem Pavlem. Jak se vám s ním hrálo? Bylo to takové to pověstné „ já na brachu, brácha na mě“ ?

Považuji za štěstí, že jsem měl tu možnost si zahrát se svým mladším bratrem na „stará kolena“ v jednom týmu. On byl velmi dobrým hráčem, hodně platným pro tým. Pravdou však je, že mi míč moc nepůjčoval , na což jsem si našemu tátovi někdy postěžoval. Cha, cha, cha.

Po ukončení kariéry jste na basketbal nezanevřel a můžeme vás vidět v hale skoro na každém utkání. Jak to děláte v tak nabitém programu, který bezpochyby musíte mít?

A kdo nemá nabitý program? Košíková byla a je moje srdeční záležitost, proto jak můžu tak rád přijdu fandit.

Chodíte si ještě někdy basketbal i zahrát?

Moc ne a chybí mi to.

Jaký byste řekl, že je největší rozdíl mezi dnešním vrcholovým basketbal a tím, který jste hrál vy?

Rozdíl určitě je v rychlosti, tvrdosti, dynamice a také v pravidlech.

Co vás nakonec přimělo usadit se v Děčíně? Byla to rodina?

Jsem hrdý Severočech, který procestoval také naší republiku křížem krážem a Děčín je velmi krásné město. No a rodina je základem všeho, tak proto jsem zde doma!

Když se před lety přestavovala Maroldovka, neříkal jste si sám pro sebe, že mizí něco, kde jste zažil spoustu krásných let, nebo jste o tomto vůbec nepřemýšlel a bral jste to tak, že to je prostě potřeba a nic jiného se nedá dělat?

Vidíš, ani mě to nenapadlo, kdyby jsi se nezeptal, o tom takhle přemýšlet. Vzpomínky má každý v sobě a děčínský basketbal si současný stánek již dávno zasloužil. Jsem rád, že jsem mohl i já proto něco málo udělat.

Vlastně to bylo tak trochu opětovné zachránění ligové příslušnosti Vaší osobou. Samozřejmě, že o tom rozhodovalo celé zastupitelstvo, ale vy jste prostě včele. Tohle vás nikdy nenapadlo?

Ne. Děkuji každému, kdo podobné investice podporoval a v budoucnu podpoří. Každá koruna vynaložená na sport jako takový je dobrou investicí do nás samotných.

A na závěr trochu z jiného soudku. Kterých 5ti věcí, které se vám povedli ve svém úřadě, si nejvíce vážíte?

Těch věcí, které se povedly, je celá řada. Nechci zde prezentovat nějaké pořadí, ale je na každém, aby se někdy na chvilku zastavil, zavzpomínal a rozhlédl se kolem sebe.

A naopak, která jedna nepovedená vás nejvíce mrzí?

Ve svém dospělém věku jsem dosud neudělal nic tak hrozného, za co bych se musel stydět. Musím, ale konstatovat, že služba veřejnosti je tou nejméně vděčnou prací. Přesto mě naplňuje a dělám jí rád a jak nejlépe umím.

Autor: Jakub Houška kapitáne BK Děčín, více na www.koubasket.cz