U slavnostní „otevření" nemohla chybět rumburská rodačka Anežka Drahotová. Česká reprezentantka v chůzi se pomalu chystá ne letošní atletický vrchol, kterým bude světový šampionát v Londýně. „Hlavně bych chtěla předvést co nejlepší výkon. Pokud si všechno sedne, mohla by to dopadnout dobře," usmívala se jednadvacetiletá sympatická atletka.
Jak se vám líbí rumburský stadion?
Jsem nadšená, je to skvělé. Konečně je tady taková dráha. Je hezčí a praktičtější. Stadion bude otevřený veřejnosti. Mohlo by to být motivací pro spoustu lidí, aby tady mohli trénovat. Jak děti, tak dospělí.
Vzpomínáte si na vaše tréninky ještě na starém stadionu?
Určitě. Uprostřed většinou trénovali fotbalisté, my jsme byli okolo na antukové dráze. Podmínky byly docela vtipné. Pamatuji si, že když jsme přijeli na první závody do České Lípy, tak jsme koukali, že tam mají tartanovou dráhu. Ale byla tady sranda, místní trenéři odváděli dobrou práci.
Vy jste byla pozvána na slavnostní přestřižení pásky. Jak si takové akce užíváte?
Musím upřímně říct, že si toho vážím. Předtím si to člověk tolik neuvědomoval. V Rumburku jsem vyrůstala, je to pro mě čest a zároveň mě to těší. Můžu tak být v kontaktu s městem. Věřím, že bych mohla pomoct i na poli propagace.
Letos jste přišla o pár závodů díky nemoci a také zranění bederní páteře. Jak jste na tom aktuálně?
Všechno je v pořádku, nic mě nelimituje. Aktuálně hodně jezdím na kole. Spousta atletů to vnímá jako překážku, mě to vyhovuje. V plánu mám republikové mistrovství v cyklistice a také evropský šampionát do 23 let. Vše je ale přípravou na srpnový vrchol sezóny, kdy se v Londýně koná světový šampionát.
Vy jste se do Londýna kvalifikovala poměrně snadno.
Ano, bylo to už na mítinku v Luňanu. Už v juniorkách jsem neměla problém se seniorskými limity. Je snadnější překonat limit na vytrvalostních tratích. Sprinteři to mají těžší. Ale rozhodně ty limity nemáme snadné. Kdo chce uspět na velké soutěži, měl by o půlnoci vstát a ten limit překonat.
Jak jste zatím spokojená s letošní sezónou?
Tak asi nejvýznamnější závod byla republika v Poděbradech, kde jsem vyhrála. Jinak to bylo složitější, měla jsem více různých problémů. V minulosti jsem měla dobré jaro a v létě přišla únava. Třeba to letos bude naopak.
Pro vás bude vrcholem světový šampionát. Můžete prozradit vaše cíle?
To je těžké, vždy jsem měla největší cíle. Čím je člověk starší, tak na to kouká trochu jinak. Nedokážu odhadnout výsledek. Chtěla bych být spokojená se svým výkonem. Když si to sedne a příprava poběží podle plánu, mohlo by z toho být něco pěkného.
Nepociťujete s postupujícím věkem větší únavu?
V minulých sezónách jsem si dávala více do těla proto, abych vydržela. Tělo samozřejmě vysílá určité signály, kterým je potřeba naslouchat. Nejde to tak, že vás nebude nic bolet. Musíte se naučit kdy odpočívat a kdy naopak zabrat. Neplatí to, že čím více makám, tím budu lepší. Pokud ale chcete dosáhnout kvalitního výsledku, musíte prostě trénovat.
Jste stále mladá, máte toho na sportovním poli hodně před sebou. Máte v mládežnických kategoriích potencionální nástupkyně?
Trochu mě tohle téma mrzí. V mladších ročnících by se asi něco našlo, ovšem v juniorské a dorostenecké kategorii to tak slavné není. Je pravda, že zase nemám čas na důkladné sledování. Beru to tak, že můžu být takovým dobrým poslem chůze. Třeba se to dostává do podvědomí lidí. A budu se o to snažit dál.
Jak často se dostanete do Rumburku?
Hrozně málo. Většinou jezdí rodiče za mnou. Ale stíhám Vánoce, narozeniny. Letos jsem tu byla i na Velikonoce.