V nastávající éře po končících klubových ikonách Sandersovi a Houserovi.

„Týden před začátkem ligy se chceme spíš dívat dopředu a nerozebírat, co bylo,“ řekl s trochu omluvným úsměvem pětadvacetiletý tahoun týmu (207 cm, 100 kg).

Asi už vás nebaví odpovídat na otázky, jaké to bude bez Sanderse.

Fakt už bych o tom nechtěl mluvit. Je to pryč.

Pardon, ale na českém přestupovém trhu se Pardubice postaraly o přestup léta…

Jasně. Hodně lidí si myslí, že Ell dělal 75% družstva. Ale je tady americký rozehrávač Rico Grier, posílili jsme na dalších postech. Basket nikdy nebyl a nebude o jednom hráči. Musíme makat všichni.

Když jsme u těch nových hráčů. Kdo z nich pomůže Děčínu nejvíce?

Po ME jsem tady čtrnáct dní a i další kluci byli v repre. Později přiletěli Američani, před dvěma dny dorazil Srb Tanaskovič. Teprve teď se dáváme dohromady. Těžko něco hodnotit nebo odhadovat. Ale cítím to pozitivně. Měla by být parta jako dřív.

Na tom si v Děčíně zakládáte.

Musí být, jinak to nejde.

Otázka, jestli je tým silnější, nebo slabší než loni je teď zbytečná?

Teď asi jo. Pár hráčů se vymněnilo, ale to je každý rok. Patří to k životu.

Šéf klubu Miroslav Chrastný vám za cíl nedal přímo čtvrté místo, ale myslí si, že Děčín do semifinálového kvarteta patří. Souhlasíte?

Nemůžeme mít menší ambice. Když budeme makat, můžeme čtvrté místo zopakovat a třeba jít ještě nahoru.

Vedle změn v kádru i v personálním obsazení vedení klubu máte za sebou mistrovství Evropy a dost zvláštní příípravu…

Ano. Ale s nároďákem jsme dělali fyzičku v Krkonoších, ostatní kluci tady měli atletického trenéra, byli na oválu, běhali na Kláďáku. Chceme hrát agresivní basket a k tomu sílu potřebujeme.

A taky se sehrát…

Moc společného času jsme neměli, ale teď prostor je. Základní část končí až v květnu.

Jak se cítíte jako kapitán a nástupce Lukáše Housera?

Je to čest. Musím se s novou rolí popasovat. Hlavně chci být kapitánem dobré party.