Když lékaři spustili před pár měsíci protestní akci Děkujeme, odcházíme, měli zřejmě podporu drtivé většiny národa. A měli i podporu mou. Situace ve zdravotnictví není nijak růžová. Lékařů, sestřiček i jiných pracovníků je málo. Platy jsou horší než mrzké. Pracovní vytížení otrocké. Korupce horší než v rovníkové Africe. Nákupní ceny přístrojů a zdravotnických potřeb dosahují několikanásobku běžných cen. Právě proto měli lékaři mou podporu při svém protestu. Jenže o ni v posledních týdnech přišli. Proč?

Postupem času se z jejich slov zcela vytratila snaha změnit celkový způsob fungování našeho zdravotnictví. A místo toho slyšíme jediné - dejte nám prachy, jinak odejdeme do ciziny. Pokud by lékaři své hrozby splnily, hrozil by českému zdravotnictví kolaps, kterému se snažil ministr zdravotnictví zabránit. A tak lékařům vyjednal dvě miliardy na platy navíc. Sice se zatím neví, z čeho budou zaplaceny, ale je to více než vstřícný krok.

A co na to lékaři? Prachy berem, ale jen pro sebe. S nikým se dělit nebudeme. A máme další podmínky. Krom jiného chtěli lékaři záruku možnosti vrácení se na svá původní místa. Jak vidno, je LOK bandou diletantů, nikoliv znalců pracovního práva, jak se od odborů očekává. Ministr zdravotnictví nic takového zaručit nemůže. Navíc pokud se zřizovatel nemocnic choval zodpovědně, již si náhradu za odcházející našel. A proč tento požadavek připomínající zbabělé stažení ocasu mezi nohy? Ona se věc má trochu jinak, než nám lékaři a jejich odbory tvrdí. Ano, v zahraničí je zájem o lékaře. Ale jen o ty, kteří perfektně umí jazyk. A těch z oněch necelých čtyř tisíc moc není. V opačném případě by totiž už dávno pracovali třeba v Německu nebo Rakousku.