Vzhledem k tomu, že už nebude jiná příhodná možnost – dovoluji si tímto ctěným čtenářkám a čtenářům tohoto sloupku popřát krááááásné a spokojené svátky, a to všechny, co jich před sebou máme. Doufám, že v rámci duševního i finančního zdraví si většina z vás stačila všimnout, a v lepším případě i na vlastní kůži a peněženku prověřit, že skoro všechny ty dárečky, kterými potřebujeme obdarovat své blízké, jsou v sousedním Německu mnohem levnější, než „doma“. Navíc, německý personál se na občana (i vedlejší, tedy České republiky) dokáže usmát a nevypadá, jako by si prodejem nějakého předmětu musel odtrhovat z vlastního. Už jsem o tomto fenoménu na těchto místech psal víckrát, takže je snadné mě podezírat z nějakého nadbíhání všemu „německému“. Věřte, že to, co tady píši, myslím doopravdy a navíc, jsem za to i „bohovsky“ placen v tvrdé (i když nyní trochu měknoucí) české měně, takže nemám proč si vymýšlet. Při nejnovějším srovnání cen v sousedním Německu a „doma“ mi prostě přijde, že za těch dvacet let relativní „svobody“ se málokterý domácí podnikatel dokázal orientovat v tom, že „kapitalismus“ není synonymum pro „sedřít bližního svého, ať to stojí, co to stojí“, nýbrž systém, ve kterém by měl mít každý (přinejmenším) dojem, že na jakémkoli obchodu vlastně vydělal. U „nás“ je tohle zatím nastaveno tak, že „ti jedni“ jen musejí vydělávat, a „ti druzí“ jen „cálovat“. A neplatí to jen pro šéfy našich (nejméně polostátních) energetických upírů, platí to i pro Frantu z prodejny odvedle, který prostě „musí“ mít marži pár desítek procent, a ne jen tolik, aby si „normálně vydělal“. A to tu, jak nám říká naše drahá vláda, ještě ani nemáme tu „krizi“. No nic, ještě jednou – hezké a klidné Vánoce, jakož i dobrý skluz do roku 2009!