Takže, ke komu se nedostalo minule přání dobrého roku 2011, činím tak pro jistotu ještě jednou. Jak říkal jeden kamarád na oslavě: Šťastný Nový rok – a pak se uvidí… Nejspíš toho štěstí budeme všichni potřebovat dávku opravdu větší než malou. Na rozdíl od prezidenta Klause, který ve svém normalizačním novoročním projevu nešetřil optimismem, a odkud ho bere, to ví asi jen on sám, mám tušení, že 2011 bude ještě svízelnější než ten minulý. Proč by měl být pro běžného občana (to je většina lidí, kteří neberou ani ten nadnášený „průměrný“ plat) rok 2011 nějak lepší, když se příjmy snižují a náklady na život zvyšují? Proč by měl být rok 2011 lepší, když nikdo neumí veřejnosti sdělit, čím by se ta zlepšení (nebo nějaká naděje) měly konkrétně demonstrovat? Jako, že jsme všichni upřímně, ale opravdu upřímně nadšení, že si smíme „utahovat opasky“? To mi hlava nějak nebere. Na to musí případný „optimista“ sedět hodně „vysoko“, aby uměl nadcházející mizérii opisovat v příznivém světle. Nicméně: jedno velké plus vidím i já a to hned. Jak nám tu tak pěkně napadl sníh, nejsou vidět (a ani zadní částí těla cítit) všechny ty jámy a výmoly, které nám, co musejí po těch zdevastovaných silnicích III. třídy jezdit, značně lezou krkem. Jezdit se sice musí sakra opatrně, ale konejšivá vrstva sněhu a ledu navozuje atmosféru spíše zimní pohádky, než jinak obvyklé nálady typu „Dakar 2011“.