V rámci ranní rozcvičky (tedy duševní, jinak se začínám hýbat až po dvou kafích) jsem ve středu zrána to kafe málem vyprsknul. Nějak jsem v úterý večer minul zpravodajské pořady a tím pádem mi na televízi v to středeční ráno sdělili, že naši čačtí poslanci nebyli štont – po 46 dnech vánoční, novoroční a lednové dovolené – dát dohromady ani program jednání své vlastní schůze. Prý se do všech těch návrhů nějak zamotali a nakonec po (sic!) „hodině a půl“ dohadování schůzi přerušili s tím, že se dohodnou další den.

Kdyby takhle pracoval soukromník, tak je mrtev téměř okamžitě.

Kdyby takhle pracovaly ostatní složky státu (i když, možná, že to někde takhle chodí, nevím) tak to máme rovněž (a to všichni) velice brzy „spočítané“.
Mám návrh – co kdyby se poslankyně a poslanci dohodli jen na tom, kdo kam ještě vyjede do zahraničí, k tomu ještě, že si neseberou imunitu, a kdo bude v jaké (za příslušný příplatek) komisi – a pak svá jednání až do jarních voleb přerušili? Podle mého by se tím předešlo, přinejmenším, přijetí několika devastujících zákonů, které stejně budou muset být příští Poslaneckou sněmovnou předělány.

Navíc, v médiích by se tím uvolnil prostor pro sdělování pozitivních zpráv ze života normálních lidí. To by byl posun proti současnému stavu, kdy každý den slýcháme přehled duševních poruch, pěkně popořádku, jak si je navzájem mezi sebou a na sebe diagnostikují, pod záminkou politického boje, naši zákonodárci… Howgh.