O výročí „sametové revoluce“ jsem se na těchto místech zmínil již minule, ale přijde mi, že – ač je to v podstatě „ve věci vlastní“ – na něco se trochu zapomnělo.
Když jsem tak sledoval na Vaší, Naší, „jejich“ České televizi pořady věnované událostem listopadu 89, nějak jsem tam nezaznamenal, že by se naši současní tvůrci dějin věnovali roli, kterou tehdy sehrály zahraniční rozhlasové stanice.

Ano, mluvím o tom, že v těch slavných listopadových dnech to nebyli jenom studenti, herci, dělníci, zaměstnanci, intelektuálové (a všichni ostatní aktivisté oněch událostí), kdo prakticky několik týdnů nespal a jen a jen pracoval pro úspěšné dokončení odnětí vlády z rukou totalitního režimu. Nespal tehdy skoro nikdo v československé redakci Svobodné Evropy.

Jestli se mnoho nepletu, trvalo to pěkných pár dnů, než se v tehdejších domácích médiích začaly objevovat relativně objektivní informace o dění v zemi. A nejméně těch několik dnů byly rozhlasové stanice Hlas Ameriky (v rozsahu jejího časově poněkud omezeného vysílání) a Rádio Svobodná Evropa (nějakých 20 hodin denně), kdo prostřednictvím tehdy už uskutečnitelných přímých vstupů a telefonátů přinášely čerstvé a nezkreslené informace o probíhající „revoluci“.

Takže, bylo mi za mé kolegyně a kolegy tak trochu líto, že o jejich sice neviditelné, za to však důležité práci, toho mnoho nezaznělo. Asi to bude zapříčiněno samotnou podstatou rozhlasové práce – ten zvuk prostě zanikne přesně v tom zlomku sekundy, kdy dozněl. A je pryč, navždy v nenávratnu, někde v šumění vesmíru. Doufám, že za dalších dvacet let si někdo vzpomene…