Jestli mě paměť úplně neklame, tak už pěkných pár let se cosi, čemu se naši špičkoví politici snaží říkat „politický dialog“, odehrává spíše na úrovni hospodské hádanice těsně před vypuknutím normální rvačky.

A nyní se předseda Paroubek, který jistě nepůsobí v onom dlouholetém „dialogu“ jako vzor demokrata, hájícího se pouze vybranými slovy a přesně vyváženými argumenty, diví, že na něj létají vajíčka.

Vajíčka nejsou argument, ale když se tak v televizi koukám na ty „házeče“, napadá mě (za pana Paroubka), že přece jenom, kromě jiných nedobrot, nemusel před pár lety nechat zmlátit nevinnou mládež na CzechTeku policejními těžkooděnci – i mládí si leccos pamatují…

Na druhou stranu, jestliže jsou házeči po činu identifikování jako členové regulérního tzv. „Modrého týmu“ ODS, je těžké přijmout vágní sdělení špiček ODS, že oni nic a oni muzikanti, respektive, že házení vajíček se jim nelíbí.

To hlavní ale je, že když už před lety nastalo snižování úrovně politické diskuse v našich zemích, jen naivka by si mohl myslet, že tomu někdy bude konec.
To, čemu se říká „eskalace násilí“, má svá pravidla a ta budou platit i pro naše „nevinné“ politiky. A kdo by měl konec hrubosti v politice asi tak zařídit?

Média si vzrůstající politické hrubosti, prostřednictvím komentářů, sdělení politologů, potažmo klesajícími hodnotami důvěry občanů v politiku, všímají přesně tak dlouho, jak dlouho ten jev trvá. Nějaká samoregulace politiků, která by byla možná jen ve spojení s nenáviděnou, protože „havlovskou“, sebereflexí, je – podle mého – nemožná.

Jsme tu (skoro všichni a nejnovější elita politické scény zvlášť) pohrobci totality, která v nás zanechala (pohříchu neviditelné, a proto námi samotnými těžko zaznamenatelné) prakticky nevyhladitelné rýhy. Spíše se soukromě bojím, že „dav“ čeká na nějakého „vůdce“, který přijde s jednoduchou, nesplnitelnou, ale lidem se zamlouvající, „konečnou variantou“ řešení. Ach jo…