Zvučení v divadle mě baví. A jsme skvělý tým

Liberec - Rozhovor s vedoucím zvukařem Milošem Vondráčkem, který v libereckém divadle působí již deset let, o zvučení na malé i velké scéně, technice i oblíbených hrách.

Letos končí svou dvanáctou sezonu. Zvučí na Malém i v Šaldově divadle. Jaké přestavení je nejtěžší nazvučit, kdy se používají mikroporty a kdy ne? Jak se dostal k divadlu? Jaké žánry ho nejvíce baví a které hry si nejvíce užil? To prozradil v rozhovoru šéf zvuku Divadla F. X. Šaldy Miloš Vondráček.

Co v divadle zajišťuje zvukař?

Zvukař vyrábí zvukové audio příspěvky dle režijních poznámek. Dále odbavuje zvukovou složku představení.

Mají herci vždy mikrofony, nebo se někdy obejdou bez nich?

Primárně herci v divadle vystupují bez mikroportů, stejně tak operní pěvci. Mikrofony i mikroporty přicházejí ke slovu až když je třeba vytvořit nějaký zvláštní zvukový efekt, nebo v muzikálech, kde je zvuk představení na mikroportech postavený.

Muzikál Spamalot

V jakém představení jste zažil nejvíce mikrofonů?

Obecně asi při plně zvučených open air provedení operních, či muzikálových titulů. Nevím přesně, kolik mikrofonů jsem kdy užil. Záleží na obsazení konkrétního titulu, ale nezřídka jsou plné mixážní pulty o celkovém počtu 48 až 56 vstupů. Ale to je včetně efektových a ostatních kanálů. V našem divadle v počtu obsazených kanálů vedou samozřejmě muzikály v čele s inscenací Spamalot, kde je použito cca 48 kanálů.

Jaké typy se teď nejčastěji využívají? Nějaké miniporty? Například u muzikálu She Loves Me jsem si žádných nevšimla. Toto představení bylo tak výborně nazvučené, že jsem vás chvílemi podezřívala z playbacku.

Děkuji za hezký kompliment. To je různé, pro orchestr využíváme převážně kondenzátorové mikrofony. Pro zvučení sborů pak s oblibou saháme po kondenzátorech s jednopalcovou membránou. Pokud jde o mikrofony k mikroportům, nejčastěji používáme Sennheisery a Countrymany. Máme ale i několik mikrofonů DPA. DPA 4099 rádi požíváme při kontaktním snímání nástrojů. Na muzikálu She Loves Me pracujeme spolu s kolegou Viktorem Benešem, tak váš kompliment patří mně i jemu.

V obou divadlech

Vy zvučíte v Malém i ve velkém divadle?

Ano. Mám na starosti zvuk na obou scénách divadla F. X. Šaldy, a to pro činohru, operu i balet. Občas zvučím i v Malém divadle. Hlavní slovo zde však nechávám svému kolegovi Petru Čermákovi. Petr má zvuk Malého divadla pevně v rukou, tak se snažím vytvořit mu dobré pracovní podmínky. Nehledě na to, že pro Malé divadlo vytvořil hudbu k několika inscenacím (Cafe Reichenberg, Dům Bernardy Alby). Ví, co dělá a dělá to dobře.

Jaké představení je nejtěžší nazvučit? Tipuji muzikál.

Máte pravdu, v tuhle chvíli je to opravdu muzikál. Tím představením je Spamalot. Celkově to vychází z počtu použitých kanálů a času, který je potřeba na přípravu představení. Těžké na tomto představení je také to, že tento muzikál často hudebně zabrousí do různých stylů. S tím vším je potřeba se vyrovnat. V tomto směru mi velmi vydatně pomáhá další kolega Karel Korous. Budiž mu za to dík.

Nejlíp, jak umím

Jak zvučíte orchestr? Kolik mikrofonů využijete?

No, já doufám, že nejlíp, jak umím. Ale to jste asi na mysli neměla. Na to se ve zkratce jen těžko dá odpovědět. Obecně se snažím vypozorovat, jak orchestr hraje akusticky a toto pak uplatnit při ozvučení. Kombinuji snímání po sekcích s kontaktním zvukem. Často je to potřeba přizpůsobit technickým možnostem daného mixážního pultu, dostupnému mikrofonnímu parku a v neposlední řadě také akustickému prostoru a audio systému.

V oblastním divadle, kde jsou dvě scény a tři soubory, je omezený prostor na výraznější zvukové experimenty. Mimo jiné také proto, že tu do zvuku nejde tak velká částka, jako jde v jiných divadlech.

Provoz repertoárového divadla prostě není zadarmo. Ve zvukové technologii máme něco jako technologický dluh.

Jak je to na malé scéně?

V Malém divadle se například používají reproboxy přes třicet let staré. Jinými slovy, je to téměř vždy kompromis. Pokud jde o počet mikrofonů, je to mezi šestnácti až dvaceti osmi mikrofony. Což je v současnosti nejzazší mez, kam se můžeme dostat. Ale konečný počet bude zase závislý na obsazení orchestru a na požadovaném sound designu daného představení.

Líná huba…

Prozraďte, kdy a jak jste se dostal k divadlu?

Bylo to v únoru roku 2004. Prostě jsem hledal práci. V té době jsem měl už nějaké zkušenosti se zvukem a věděl jsem, že to chci dělat. Divadlo tenkrát shánělo kulisáka a já nutně potřeboval job. Po zavolání na inzerát se mi ozval hlas paní Fialové (tehdy tajemnice divadla). Místo kulisáka bylo už pryč. A protože „Líná huba holé neštěstí," řekl jsem do telefonu, že ještě docela dobře zvučím. Mé číslo pak předali panu Prýmkovi a ten mi jednoho krásného dne zavolal. A tak jsem se ocitl v divadle. Pravda je, že jsem nejdříve musel něco předvést. Jako první jsem dělal koncert libereckých Aries s hostem Dama Dama.

Jak dlouho už v Liberci působíte?

Deset let.

Máte představu, kolik her už jste za tu dobu nazvučil?

Jestli se nepletu, končím teď svou dvanáctou sezonu. Pokud bych bral, že obligátně je to čtrnáct premiér za sezonu, mělo by vyjít číslo 168. Ale samotnému se mi to nezdá. Jsou to zkreslená čísla. Už proto, že značnou část premiér na Malém divadle vlastně obhospodařil Péťa (Petr Čermák). Na druhou stranu vím celkem bezpečně o sedmi muzikálových „zářezech", které jsem přidal na svou zvukařskou „pažbu". Takže rámcovou představu mám.

Píšete prý i recenze do odborných časopisů. O čem přesně?

Ano, k tomu mě dostal můj kolega Petr Los, zvukař a muzikant z nahrávacího studia WonderLost. Za to mu jsem velmi vděčný. Jsou to recenze zvukové a studiové techniky pro odborný časopis Music-Store. Předmětem mých recenzí jsou například mikrofony, zvukové procesory i efekty, ale také třeba mixážní pulty. Naposledy jsem, například, recenzoval mixážní pult Midas Venice F16.

Je to dřina?

Je s tím hodně práce, ale moc mě to baví. Udržuje mě to v určité profesní pozornosti k novým produktům a technologiím v oboru.

Zvučíte i jiné věci než divadlo?

Ano, dělám live produkce i studiovou práci. A samozřejmě divadlo. Někdy i mimo dramaturgický plán divadla F. X. Šaldy.

Kolik lidí pracuje okolo zvuku v divadle?

Pět zvukařů na různé pracovní úvazky a tři portařky.

Kolik repro beden je rozmístěných po divadle? A na jakých jsou místech?

Pokud jde o velké divadlo, tam je na sále třináct pevně umístěných reproboxů, čtyři jsou stabilně umístěny na jevišti a šest reproboxů je mobilních. Ale část těchto reproboxů už dosluhuje a bude je potřeba obměnit.

Problémy? Kdekoli

Stal se vám někdy nějaký velký průšvih během představení? Přestal vám třeba fungovat nějaký mikrofon nebo reprák? Či vznikl jiný problém se zvukem?

Ano, jsou to pak velmi nepříjemné situace. Největším zdrojem nepříjemností jsou asi bezdrátové systémy. Problém spočívá také v tom, že značnou část frekvencí, kde tato zařízení fungují, často zabírají regionální vysílače pozemního televizního vysílání a v neposlední řadě také mobilní operátoři. Zdrojem problému může být prakticky cokoli. Vybité baterie, problém v kabelovém rozvodu a nakonec vlastní uživatelé, zvukaři či samotní herci. Je to jen technika.

Jak dlouho trvá zvukově připravit představení?

Jak které. Open airy třeba i celý den.

Při představení všechno ovládáte ze zvukařské kabiny?

Ne, například muzikály nebo složitější představení se odbavují z livepostu. V takovém případě je pracoviště zvukaře umístěno na sále divadla mezi diváky. Zvukař tak může mnohem pružněji reagovat na zvuk v sále. Podobně jako je při běžných hudebních vystoupeních.

S jakým režisérem se vám dobře pracuje?

Rád pracuji s režiséry, kteří mají jasno v koncepci, vědí, co chtějí, umějí to popsat a mají přirozenou autoritu. Dokáží jaksi člověka vést. Bonusem pak je, jsou-li ještě schopni či ochotni ponechat prostor pro kreativní práci.

Prozradíte, jaké žánry vás v divadle nejvíce baví?

Mám moc rád balet. Je tam prostor pro hudební plochu, pomocí které je možné vyprávět příběh. Je to moc krásný okamžik, když může člověk pozorovat, jak tanečníci převádí jeho audio dílo do prostoru, času a pohybu. Líbí se mi na baletu, že nechává divákovi prostor pro jeho vlastní vnímání příběhu. Nic nebývá jednoznačně řečeno. Je to o fantazii každého…

Má rodina je radost

Co vám v poslední době dělá opravdu velkou radost?

Mám radost ze své rodiny. Bez ní bych nebyl nic. Mám skvělou ženu Adrianu a krásnou malou dcerku Terezku. Budou jí čtyři roky. Stále mě překvapuje a udivuje.

Dále se mi líbí, že mohu dělat to, co dělám. Mám velkou radost z týmu lidí, kteří se starají o zvuk v Divadle F. X. Šaldy. Je to skvělý tým, umí tahat za jedno lano. Kluci, dobří muzikanti jsou mi oporou a inspirací. Kluci, díky.

A v divadle?

Určitě Dům Bernardy Alby, Podivný případ se psem nebo Ruská zavařenina. Z opery pak Don Quijote.