Dost je toho jinak než jindy u nové inscenace Činoherního studia, u Tkalců. Tak třeba premiéra je v sobotu. Německá režisérka komunikovala s herci díky překladatelům. A Tkalci, původní hru významného německého dramatika Gerharta Hauptmanna (1862-1946), příběh tkalcovské vzpoury ze Slezska z 19. století, dostane publikum na ústeckém Střekově „jen" jako loutkové představení, bonus zbrusu nové inscenace.

Čím vás zaujali Tkalci? A jak budou zajímaví pro publikum?
Pro nás jde především o téma, či ještě spíše o energii hry, která zpřítomňuje problémy celé společnosti, tedy i problémy těch lidí, kteří mohou žít pár metrů od nás, a kterých si nevšímáme nebo všímat nechceme. Hra Tkalci se v tom snaží být maximálně upřímná, mám ji proto rád.

Zkoušeli jste „staré" Tkalce „aktualizovat"?
Ano, původně jsem se pokoušel o její aktuální úpravu, třeba asi jako u naší inscenace Nepřítele lidu. Na první čtené se ale ukázalo, že to nefunguje. Naštěstí jsme na to přišli ještě „brzy", nejen já. Přišel na to i herecký soubor, který se dokázal ozvat. A Vanessa je schopná dramatička, a tak ze spolupráce s ní a s celým kolektivem na motivy Tkalců vznikli jiní Tkalci, dokonce Tkalci, které píšeme s tečkou Tkalci., úplně nová hra.

Celý rozhovor čtěte v tištěném vydání pátečního Deníku!