Úspěch mají The Snuff, kam vstoupí. Alb jako je jejich drsný, melodický a nápaditý „Lotus" (Warner Music, 2014), tu moc není. Kapela jela Evropou turné s americkými Ill Niño, ve Skandinávii bavila se zpěvákem Van Halen, před sebou má vystoupení na XVIII. ročníku Festivalu free Tibet v sobotu 22. října v Dolní Poustevně na Děčínsku. Akce začne v 17.00.

JAKO ZHASNOUT ŽIVOT

„U The Snuff se nám líbilo, že má víc významů. Snuff jako šňupat, snuff movies jsou šokující zakázané filmy, up the snuff je „na požadovaný level", znamená to i zhasnout svíčku snadno jako zhasnout život. To je metafora," tvrdí Tomáš Kučera, kapelník The Snuff. „Nemyslíme tím nic konkrétního, každý, ať si z toho vezme, co chce."

Album Lotus má naléhavý zpěv, zvuk pestrý i díky elektronice, rytmus strhující, má balady i tvrdost metalu, to vše naráz. Čím to?

Snažili jsme se udělat ji jinak než své první CD, bylo dost surové. My chtěli experimentovat, být originální, spolupracovali s Esconem Waldesem, což je známý pop producent, který dělal i Mandrage. Zaměřili jsme se na atmosféru, CD má dost elektroniky, snových samplů, melodií. Kloubíme metal a pop nápěvy i ambientní podkresy, jsme spokojení. Jen to zas moc neodpovídá naší současnosti. Naživo jsme teď dost tvrdí.

Který song vás nejvíc baví?

Popovější Crumble! se zapamatovatelnou melodií, zdá se mi nejvíc pro lidi. Mám dost rád Riven, asi že jsem ji psal celou sám. Baví mě i závěrečný snový outro.

PŘÍBĚH A EMOCE

Kde se v Riven vzala ona zajímavá naléhavost?

Ta písnička otvírá příběh alba, nějak to z nás vyplynulo. Má otevřít emoce CD, účel, myslím, dobře splňuje.

Super atmosféru má i Lotus…

Ten song byl náš favorit, ale zdá se nám nedoceněný. Když psal někdo recenze na CD, o Lotusu skoro nepsal.

A to má přitom zajímavý dívčí zpěv!

To je Adéla Michálková, ke který chodil náš zpěvák Mára, brácha, na zpěv.

Nebylo to trošku drzé, říci si učitelce o zpěv na albu?

Ne, je to mladá holčina, a ráda to pro nás udělala.

Co vás nejvíc překvapilo na turné s Ill Niño?

Asi že evropská představa turné, tedy sex, drogy a rokenrol, není pravda. Nejvíc mě překvapilo, že to je hodně profesionální organizovaná záležitost, která se musí dodržovat, aby se tak velké turné dokázalo odjet. Všichni musí být zodpovědní, řídit se rozpisy tour manažera. Ten trošku fungoval jako táborový vedoucí: když někdo pil víc, než měl, dostal tresty. Třeba si stoupl do merch stánku, aby už dál nedělal blbosti.

PUNK? MÁLO SPRCHY

Takže to není takový „punk", jak si mnozí představují?

Punk to pro nás byl v tom, že jsme bydleli čtrnáct dnů v tour karavanu, sprchu měli jednou za tři dny. Ale není to o tom, že by kapela jen pila a bavila se. Člověk musí mezi zábavou a prací najít rovnováhu, aby mohl každý večer jet na 100 %. Platí to hlavně u zpěváků, našeho jsme viděli málo, šetřil si hlas. Mára šel ven jen nabalený do šál, aby jeho hlas nedostal zabrat. Proti nám skoro nepil, chodil spát brzo, nevyspání je na hlase další den dost znát.

Kde byl nejlepší koncert?

Neuvěřitelný kluby za miliony byly v Nizozemsku, mají skvělý zázemí i ozvučení. Ale Nizozemci jsou zase dost chladní. Paradoxně nejlepší byla Anglie, které jsme se nejvíc báli. A taky Německo. Byli tam hodně živí, Anglii bych přirovnal třeba k Polsku.

A vyšel vám jediný český koncert v rámci tour v pražském klubu Nová Chmelnice?

Byl dost narychlo, nepřišlo moc lidí. Ale děkuji našim fanouškům, že dali ty neuvěřitelný peníze, my si to užili. Po Evropě jsme všechny koncerty začínali, v Praze jsme dělali přímou předkapelu až před Ill Niño.

Vraťme se k Lotusu, CD se silným příběhem. O čem je?

Naše album není tak koncepční, všechny jeho skladby nejsou součástí příběhu. Spolu tam koresponduje asi pět songů, CD spíš vyjadřuje pocity. Příběh je o obchodu s bílým masem: unesou mladou dívku do neznáma, žije v bažině, ale dál si zachovává svou krásu jako lotosový květ, i přes ty hrozné podmínky.

Vnímají lidé venku vaše anglické texty, příběh desky?

Víc než v Čechách. Měli jsme obavy, ale ve Wolverhamtonu za námi přišel fanoušek, chtěl si koupit CD a ptal se, odkud jsme. Jestli z Londýna nebo z jeho okolí? Nepoznal, že jsme z Čech.

Snem každé kapely je profesionalizace. Je to i váš sen?

I náš, ale každý máme nějakou práci nebo brigádu. Makáme na tom a doufáme, že se to brzo zlomí.

DŘINA, KONEXE, PENÍZE

Nápady, energie, konexe, peníze, dřina, to vše v součtu dostalo The Snuff tam, kde dnes jsou. Mám pravdu?

Jo, přesně (smích).

Proč doporučujete polský Woodstock? Pro přístup pořadatelů i pro atmosféru?

Tam je to všechno se vším. Kdo má kapelu, bere to vážněji a nechce hrát jen jednou měsíčně v lokálním klubu pro pár kamarádů, vždyť každý má ambice hrát co nejvíc na co největších pódiích. Byl to tak silný zážitek pro nás pro všechny, že jsem to ani nečekal. I kdyby to neznamenalo dál nic, nedá se to zapomenout.

Votvírák, největší český festival, je proti polskému Woodstocku „jako plivanec". Je to Lneuvěřitelně obrovský, skvělý zážitek. Je zdarma, pozitivní atmosféra z něj dýchá, má skvělý pořadatelský tým. Je tam půl milionu lidí, ale není nic problém. Nyní se ale už těšíme do Dolní Poustevny na Festival free Tibet.

Kapely, chcete hrát na Woodstocku v Polsku? Víme, jak na to. Kam napsat?

Nadace Wielka Orkiestra Światecznej Pomocy, pořadatel festivalu Przystanek Woodstock a agentura MusicMap.TV vyhlašují Eliminace festivalu Przystanek Woodstock 2017.

Umělci z ČR, SR i Maďarska mohou zkusit štěstí v soutěži Eliminace, musí do 13. února 2017 zaslat CD s vlastní tvorbou agentuře MusicMap.TV.: MusicMap s.r.o., Žirovnická 2389/1, budova ČTK, 106 00 Praha 10 Záběhlice

V roce 2016 si účast na Woodstocku v pražských Eliminacích vybojovaly Denoi, BarBar Punk (obě CZ) a Bod Omylu (SR). Celkově se do Eliminací v Praze hlásilo 76 hudebních skupin. Z ČR dosáhli přes polské Eliminacje na Woodstock historický úspěch The Snuff, v konkurenci 700 skupin převážně z Polska pronikla do finále a hrála na hlavním pódiu. Můžete být úspěšní jako The Snuff, zkusíte to?