V Česku patří Simona Stašová k nejobsazovanějším herečkám a sbírá nejrůznější ocenění za divadelní i filmové role. Do Jablonce přivezla po čtyřech letech Shirley Valentine. V Liberci nedávno hostovala s inscenací Filumena Marturano. Na filmovém plátně nedávno zazářila s Ondřejem Vetchým v komedii Život je život. Příští rok jde do kin Lída Baarová, ve které ztvární matku hlavní postavy.

K ŠEDESÁTINÁM si herečka dala vytoužený dárek římskou dramatizaci slavného italského filmu Vím, že víš, že vím. Kvůli ní se vrátila na skok do Říma a projela se tu červeným fiatem jako v době, kdy sem jezdila za svou láskou.

Více o svých rolích, sokyních, hereckých partnerech i receptu, jak nestárnout, prozradila v rozhovoru.

Po čtyřech letech jste se do Jablonce vrátila s one woman show Shirley Valentine. Máte plné hlediště žen, které chodí na tuto magickou a vtipnou hru opakovaně. Těší vás to?

Těší mě, že psychologové a psychoterapeuti posílají na moji hru své klienty se slovy: Běžte se podívat na Shirley Valentine a pak si promluvíme o tom, zda můžete svůj život v padesáti změnit, nebo ne. To je ještě o něco víc, než co jsem od divadla čekala. Věděla jsem, že dávám lidem radost, že je bavím, ale že jim mohu i pomoci změnit život k lepšímu, tak to je veliký bonus i pro mě.

Sžíváte se s postavou Shirley?

V září mě v divadle ABC čeká už 500. repríza, a tak musím říct, že jsme se se Shirley už opravdu sžily, dokonce dnes už bych mezi Simonou a Shirley těžko hledala tu hranici, Vše, co ona prožívá, mě už potkalo a něco mě třeba ještě čeká. Jak jste správně řekla, je to magická hra. A těší mě, že i chlapům se líbí, reagují na úplně jiných místech než jejich protějšky a něco se o nás ženských dozví, o našem myšlení, o našich tužbách, o našem stárnutí, o snech a o lásce vůbec. Je to moc fajn, že nám ta souhra jeviště hlediště funguje dokonale.

V Divadle ABC hrajete v italské inscenaci Vím, že víš, že vím… Ve středu 7. října ji přivezete do jabloneckého divadla. Viděla jsem promo fotky z Říma s malým Fiátkem. Máte ráda Itálii a její atributy. Třeba Vespu nebo italskou módu?

Tuto bláznivou komedii jsem přichystala s Michalem Dlouhým pro diváky, kteří se chtějí zachechtat a zapomenout na dvě hodiny na strasti života.

Oba dva jí milujeme právě pro tu lehkost humoru, pro tu obrovskou energii, kterou posíláme do hlediště a taky proto, že nám to spolu s Michalem na jevišti sedí. Bavíme se navzájem těmi bonmoty a tou srandou, která se dá kolem nás krájet. Ano, a Itálie, Řím, ve kterém se naše komedie odehrává, tak to je ta radost navíc. Hrajeme plnokrevné Italy manžele Bonettiovy a velkou roli hraje žárlivost, ženskost a popletený detektiv. Jelikož tato hra má takovou zvláštnost, a tou jsou filmové dotáčky, tak jsme si dopřáli ten luxus a natočili jsme je přímo v Římě u Colosea, Piazzy Venezia i ve Vatikáně. Je to takový bonus této hry.

V jakých inscenacích aktuálně hrajete a kterou máte nejraději?

Mám sedm her na repertoiru a nevím, kterou mám nejradši. Těším se vždycky na Sváťu Skopala, se kterým hraju v divadle ABC Filumenu Marturano. To je taky velmi krásná a potřebná komedie o tom, jak je mateřská láska neskutečně větší než ta k mužskýmu. Mám tuto komedii moc ráda, pro její humor a pro její hloubku. Těším se i na úplně jinou tragikomedii Římské noci a na Oldu Víznera, těším se na Drobečky z perníku. No, zkrátka a dobře ten repertoir, všechny ty hry, jsem si sama vybrala, tak těžko mezi nimi vybírám favorita. Miluju tu žánrovou pestrost a ty různé ženské, které představuju. Každá je kus mě samotné, každá má mojí duši, proto jsem si je taky vybrala.

Filmově je u vás nejnovější a nejúspěšnější asi snímek Život je život. Když ho srovnáte s prvním dílem Láska je láska, který je lepší?

Takhle to nehodnotím, oba filmy jsou komedie pro pobavení a to se nám s oběma povedlo. S Ondrou Vetchým je skvělá práce, protože je to skvělý herec, velmi tvárný a já s ním ráda pracuju. A taky nás oba těší, že náš film Život je život navštívilo hodně diváků. Je vidět, že jsme se alespoň trochu strefili do jejich vkusu a nebyl to humor pod pásový. Víte, ono udělat dobrou komedii, aby se zasmála uklizečka i primář onkologie, to není vůbec lehké, o to víc mě těší, že jsme se o to s Ondrou pokusili a neprohráli.

V roce 2016 se na vás můžeme těšit ve filmu Lída Baarová. Jakou roli v něm hrajete a jak jste se snímkem spokojená?

Děkuju režisérovi Filipu Renčovi, že mi nabídnul roli maminky Lídy Baarové. Zatím můžu říct, že to bylo moc pěkné natáčení ve výborné partě herců a výborným režisérem i kameramanem Petrem Hojdou, takže je víc než pravděpodobné, že vznikne něco pozoruhodného. Nebudeme předbíhat, ať nic nezakřikneme, v každém případě s Filipem Renčem je vždy výsledek hodný pozoru, tudíž pozoruhodný, těším se na premiéru.

Osobně vás mám nejraději ve filmu Román pro ženy. Geniální role. Postava matky, která nemá ráda Čechy, mi přijde ohromě vtipná. Považujete ji za jednu ze svých nejlepších?


Román pro ženy mám ráda, je to moc milý film a role Jany je pěkná, ale určitě mě čekají ještě lepší role, zajímavější, nedívejme se pořád dozadu, ty natočené filmy si už žijí svým vlastním životem a se mnou už mají společnou jen mojí tvář a tehdejší zakonzervovanou mojí duši. Jsem už jinde.

V Česku jste jednou z nejoblíbenějších a nejvytíženějších hereček. Kterou herečku považujete za svou sokyni?

Všechny dobré herečky jsou sokyně a všechny se máme rádi, měla bych říct rády, že, ale zní to strašně falešně. Víte, já dnes už vím, která role mi patří a kterou ráda přenechám své sokyni. Je to skvělé zjištění, osvobozující a mám čas taky na sebe.

Existuje herec, po jehož boku byste si chtěla zahrát nebo už se vám všechny sny tohoto směru splnily?

Ale jo, pár jich je, ale nechtějte po mně jména, oni by zpychli a ti ostatní by se urazili.

Zúčastnila jste se Avon pochodu s dalšími herečkami. Navštěvujete často benefiční akce?

Navštěvuji akce, u kterých tuším, že mají smysl, a kde vím, že moje jméno pomůže dobré věci, je jich hodně a mám z toho dobrý pocit.

Nedávno jste si zapózovala jako model pro brýle jedné optiky. Jaké to bylo?

Ve svém věku potřebuju už brýle jak na čtení, mám čtyři dioptrie, tak na dálku, na řízení auta, to mám jenom dvě, ale netroufnu si bez nich sednout do vozu. Potřebuju brýle na sluníčko na čtení a sluneční brýle na dálku a na dabing potřebuju bifokály, takže já jednu dobrou optičku uživím. Naštěstí mám kamarádku a vynikající optičku v Litoměřicích Ivetku Pleyerovou, a ta má tak krásné obroučky, je to profík, takže nejen že dobře na všechno vidím, ale dokonce mi to i sluší. Co chtít víc?

Co je u vás úplně nejaktuálnější záležitostí?

Učím se třikrát týdně angličtinu, chodím dvakrát i víckrát týdně plavat, a nejnověji jsem se pustila do jógy, netušila jsem, že se stane mým koníčkem, takže nejaktuálněji se starám sama o sebe a velmi mi to vyhovuje, cítím se skvěle.

Myslím, že by nikdo nehádal, že jste nedávno oslavila šedesátku. Jak to děláte, že vypadáte stále tak svěže a mladě?

Jak už jsem řekla, starám se o sebe víc než kdy před tím, hodně se pohybuju a s rozumem si vybírám jídelníček. Taky je potřeba rozlišovat podstatné od nepodstatného, změnitelné od nezměnitelného a nenechat se nikým nadlouho otrávit a vyhnout se všem, kdo by mi chtěli zkazit náladu. Já se o toto vše snažím.