Věnuje se rovněž výtvarnému umění. Ve své tvorbě akcentuje oblast severních Čech a německé vlivy v bývalých Sudetech. Radek Fridrich má na kontě přes dvanáct básnických děl, za sbírku Krooa krooa získal v roce 2012 Magnesii Literu za poezii. Jeho tvorba vyšla také v angličtině či polštině.

Při čtení Vašeho životopisu jsem narazil na to, že jste tzv. výtvarný autodidakt. Můžete vysvětlit, o co jde?
Výtvarný autodidakt znamená samouk, nikdy jsem žádnou výtvarnou školu nestudoval, malovat vůbec neumím, ale zhruba od dvaceti let lepím koláže a vytvářím frotáže, které pak kombinuji s písmem. Často se pak stane, že je má sbírka doprovázená právě takovými drobnými ilustracemi.

Učíte na střední škole, ale rovněž na pedagogické fakultě ústecké univerzity. Můžete popsat, jak vlastně dnešní pedagog přiměje dvacetileté studenty k tomu, aby se o probíranou látku, konkrétně o knihy a poezii, začali více zajímat?
Na to neexistuje žádný univerzální model, myslím si, že je však možné studenty upoutat vlastním nasazením, tím, že literatuře věříte, že ji milujete, že jí žijete. S poezií je to však daleko horší, vyžaduje aktivnějšího čtenáře, který chce jít za text, a to je již pro recipienta velká námaha. To se však bavíme pouze o školním prostředí, jež té aktivní literatuře moc nesvědčí. Často recituji na festivalech, v čajovnách, v klubech i v parcích a i zde jsou diváci. Takže ačkoliv jsme u menšinového žánru, poezie bude mít stále nějaké publikum.

Barytonista Nikolaj Někrasov v opeře Nabucco.
Pěvec Někrasov: Miluju operu Nabucco, můj sen je Carmina Burana v Ústí

Jaké zaručené metody ve výuce využíváte?
Jsem dost spontánní člověk, takže nemám příliš zaručené metody. Nicméně se mi již léta vyplácí se studenty diskutovat nad texty a pracovat s handouty. Podstatná je také neustálá aktualizace, případně srovnání s filmovým zpracováním.

Existuje nějaký obecný recept na to, jak napsat dobrou báseň?
Neexistuje, a kdyby existoval, tak ho okamžitě zničím.

Jaké ingredience používáte při psaní básní Vy?
Používám tzv. mentální scany, tzn. že, často a dlouho se ve mně utvářejí obrazy, vjemy, vůně, které jsou impulzem k básni. Pak se rozhodnu, zda je báseň dobrá či nikoliv. Další metodou pro vznik epických textů jsou inspirace z krajiny - např. zápis z náhrobních desek, letopočet na ostění domů, mordýřská historka, zápis v kronice či dávná fotografie.

V roce 2008 vyšla Vaše kniha Modroret obsahující téměř stovku pověstí z Děčína. Věříte některým z těch příběhů?
Není důležité, čemu věřím, důležitější je čemu věřili lidé z přelomu 19. a 20. století, když se tyto pověsti ústně předávaly, a pak fixovaly graficky. Co mě na řadě příběhů fascinuje, je možnost propojení dvou světů (lidského a pohádkového), který fungoval a vytvářel nějaké magické napětí a dále, že krajina Labských pískovců, nebyla chápana vůbec romanticky, ale jako každodenní boj o chleba. A kterým příběhům nejvíc věřím, no, přeci těm, které jsem si sám vymyslel.

Průchozí výběh lemurů kata v ústecké zoo.
Dvojčata lemurů, siky, surikaty... Ústecká zoo zažívá populační explozi

V roce 2012 jste získal Cenu Magnesie Litery za svou sbírku poezie Krooa krooa. Co pro Vás bylo inspirací při psaní tohoto díla?
Při putování Tiskými stěnami jsem objevil zcela obyčejnou ceduli s popisem krkavce, kde bylo napsáno, že můžeme slyšet jeho krooa krooa, kdesi nad skalami. Název knihy byl tedy nalezen, pak trvalo skoro osm let, než jsem knihu napsal a po jejím vydání jsem se dozvěděl, že tuto ceduli vytvořil můj kamarád a ochranář přírody Karel Stein z Děčína. Kruh se uzavřel.

Vaše díla jsou ovlivněna sudetskou minulostí. Jak se podle Vás tato historická zkušenost projevuje v dnešní době, konkrétně v Ústí?
V posledních letech velice hojně, Činoherák dělá festival Sudety, řada divadelních her se k tématu vyjadřovala, lidé na severu začali po roce 1989 objevovat identitu svých měst. Skvělé je, když se tak děje bez nánosu xenofobních proklamací a levných politických frází.

Nevytrácí se podle Vás poezie z dnešní "zrychlené" společnosti?
Otázkou je, co slovem poezie chceme vyjádřit. Jedná-li se o báseň, tak se zdá být pro realitu nadbytečná, jaksi mimo hru, ale o to naléhavěji může pak o své době svědčit, když bude stát mimo hlavní proud. Poezie ale pro mě znamená životní nastavení, jsem v podstatě v poezii pořád, protože v ní myslím.

Na čem v současnosti pracujete, píšete novou knihu?
Během měsíce mi vyjde v pražském nakladatelství Dybbuk kniha tzv. fónické poezie Ptačí řečí.Jedná se přepisy ptačích zvuků do krátkých básní. Pracuji zde s rytmem, opakováním, s vyslovitelnými i skoro s nevyslovelnými hláskovými skupinami a přijde mi, že se jedná snad o vtipnou poezii. Dokonce jsem básně nahrál a pověsíme auditivní verzi na web labelu Červený kůn, jenž vede můj kamarád František Řezníček z Děčína. Zároveň se finalizuje francouzský překlad knihy Krooa krooa. Tato sbírka vyjde v respektovaném pařížském nakladatelství Revue K a přeložil ji profesor slavistiky Xavier Galmiche. Rád bych také poděkoval za finanční podporu této publikace Pedagogické fakultě UJEP v Ústí a dalším sponzorům, jako např. firmě Grešík z Děčína.

Jan Čaloun. Ilustrační foto
Pomozte Martince a získejte dres Jana Čalouna