„Ústeckému deníku popřejí ke kulatinám v pondělí 8. dubna od 19.30 v divadelním sále DK Ústí Princ z Popelky i Prezident," avizovala už titulní stránka Deníku z Ústí.

„Zavinšují asi i Upír, tedy Václav Upír Krejčí, Kateřina Kornová a další herci z Trávníčkova divadla," soudím. A zmíněného Prezidenta, tedy imitátora politiků včetně Miloše Zemana či Václava Klause, herců, zpěváků a celebrit vůbec, Petra Jablonského, se ptám:

Jak zábavná je pro vás Otylka, původní česká hra Jaromíra Břehového, autora komedie Sborovna? Koho v ní hrajete?
Je to inscenace vtipná, ze současnosti. Hraju sportovního instruktora v sanatoriu, kde sice lidé hubnou, ale jsou tam i kvůli jiným věcem.
Některé tam strčili příbuzní, aby se jich zabavili. Je to sice luxusní sanatorium, ale tak trošku i vězení. Pobyt v sanatoriu koupil manželce 
k narozeninám jeden bohatý exotický podnikatel.

To je ale od něj pěkné, že chce, aby pro něj byla žena přitažlivá.
Ono to není jen tak. On ji tam vlastně zavře, aby sledoval své vlastní zájmy. Ale  dáma  Otylka se s tím po svém vyrovná.

Léčebna? Ne, vězení!

Léčebna je „tak trochu vězení". Jste tedy jedním z „bachařů"?
(smích) V podstatě ano. Jsem tam proto, abych paní Otylku proháněl, pořádně ji drezíroval,  unavoval. Abych  jí  s primářem, kterého hraje Pavel Trávníček, pomohl hubnout. Moc se nám to nedaří, ale v určité fázi hry se zadání změní. Otylka má zničeho nic naopak ztloustnout.

Tedy změna diety z té na hubnutí na dietu výkrmnou…
V podstatě ano. Ale Otylka 
o tom samozřejmě neví.
Vlastně jde o to, aby se v našem sanatoriu zdržela co nejdéle a myslela si, že to je pro její dobro.  Že je tam proto, aby nebyla plnoštíhlá, zhubla a líbila se dál svému muži.  On jí tak vlastně zaplatí dietu, která je „k nezaplacení".

Takže je to „dietní podraz," že?
Přesně tak.

Jak se vám v Divadle Pavla Trávníčka hraje s Upírem Krejčím, s principálem Pavlem a také s Kateřinou Kornovou?
V Otylce nám to funguje výborně.  Existuje sice škatulka, že Upíra Krejčího berou lidi spíš jako mima, jako jakéhosi „blázna", ale on je přitom opravdu dobrý herec.
Myslím si , že se všichni dobře doplňujeme, že se obsazení této komedie povedlo. Třeba i Kateřina Kornová, která byla vždy známá jako modelka a v Otylce má roli primářky, je skvělá.  I na  hraní s ní se pokaždé těším.

Nikde jsem se ale zatím nedočetl, jakou roli má v komedii Otylka Václav Upír Krejčí…
On hraje sousedního pacienta pana Ámose, který se do naší paní Otylky tak trošku zamiluje.

Hana Sršňová hrála v ústeckém Činoherním studiu v letech 1984 až 1995 třeba v Páralových „Milencích a vrazích", později v Divadle Rokoko a dál hostuje ve třech hrách DVD Litvínov. Byla to chic žena, které by asi nikdo neměl odvahu či „drzost" nabídnout roli Otylky, ani otylky.  Jaká je dnes její Otylka? Dobrosrdečná, či spíš „fikaná"?
Dá se říci že obojí. Je dobrosrdečná, ale když zjistí, že na ni někdo „ušil boudu", dokáže být velice „fikaná". Umí se s tím po svém vypořádat.
Ale je třeba říct, že Hanka Sršňová ani jako herečka není  žádná otylka. Má totiž speciální kostým, který z ní Otylku udělá. Ta role jí velice sluší 
a my ji obdivujeme, protože hraje v podstatě ve všech obrazech hry. Má v ní tedy hodně textu, dost hraní, což musí být velmi vysilující.

Uplatníte i v této komedii svou skvělou schopnost imitovat prakticky kohokoli, měnit hlasy, a bavit tak publikum?
Samozřejmě že tuto schopnost v Otylce využívám. Mám ji i v popisu postavy:  jsem bývalý mistr Evropy v gymnastice, ale můj koníček je imitování celebrit. Otylku mám tedy nejen řádně zapřáhnout, ale také pobavit.

Hlasy jsou těžké

Prozraďte,  je těžší si pro své výstupy vymýšlet historky o slavných lidech, které se nikdy nestaly, nebo si přidávat do repertoáru novou řeč celebrity?
Vymýšlet historky slavným na tělo je hlavně zábavnější. Učit se hlasy je nesmírně náročná a ubíjející záležitost. Než to člověk „chytne do hlavy", tak to dlouho trvá.
Ono ale i vymýšlení historek je složité. V jejich případě jde pokaždé o nápad a pak už je radost je rozvíjet dál.

V dotazníku pro rádio Frekvence 1, kde moderujete, jste řekl, že vaše oblíbené zvíře je pes. A že máte čtyřletého jezevčíka, ale že spíš to zvíře vlastní vás. To ještě stále platí, máte ho dál?
Ano, platí to, jen je právě náš jezevčík ochrnutý, takže to platí ještě víc  než předtím. Momentálně  jsem na představení se svou přítelkyní, která se tady o něj stará.  A ta by řekla, že se cítí spíš jako chůvička. Takže tento náš pejsek, dnes už šestiletý jezevčík Harry,  dál silně ovlivňuje můj život.

A prozradíte ještě, jak mu někdy až „panáčkujete"?
Tak to sice ne, ale chodíme spolu ven, hrajeme si, můj  pes to prostě potřebuje. Je to veselé zvíře, zkrátka  jakej páníček, takovej pes. Chce se bavit, nevydrží nikde, ono ho všechno  baví. Někdy ho učím ty hlasy, on na mě jen tak kouká… (smích) A je rád, že mu povídám, je to vděčný posluchač. Takhle si sedne pode mě a poslouchá.

Legrace je dnes váš denní chleba. Máte i nějaký recept na „diváka – rypáka"? Takoví jsou jistě v každém sále a když „mají svůj den", je to asi i horor pro herce, soudím…
Jak se to vezme… Takového „diváka – rypáka"  musíte chytit za rypák, to znamená hlavně se ho nebát a neignorovat ho. Musíte ho zapojit do hry, přistoupit na tu jeho hru, a zároveň nesmíte být trapný před ostatními, nesmíte je začít nudil. Nejlepší je zjistit jeho slabinu a tu potom lehce využít. Nejjednodušší a nejsnazší je, když se projevuje v publiku nějak hlasitě a je protivný, dát mu šanci předvést své umění i na pódiu.  A vtipně na něj pak navázat. Ono se většinou stane, že ten divák se pak stáhne a je klid.

Tuším, že loni jste byl na TV Barrandov hostem show „Vtip za stovku". Určitě máte řadu vlastních vtipů nebo těch, které vás v poslední době hodně pobavily. Řeknete teď nějaký v rozhovoru pro Deník? Ovšem  aby nebyl jen za stovku, ale rovnou za tisíc?!
Tak to jste mě  trochu zaskočil. Znám jich opravdu hodně, je jich skutečně spousta. Na jaké téma by měl být?

Co třeba na prezidentské téma? Když máme na Hradě toho novopečeného Miloše Zemana…
Tak úplně nejnovější je tento: Nedávno jsem se dočetl, že trošku závidí panu Klausovi, který byl obviněn z velezrady. A doufá, že on bude obviněn z velebrady. (smích)

Princ i Prezident

S Otylkou přijedete do Ústí právě v den, kdy bude Ústecký deník slavit své 20. výročí vzniku. Na místě vás požádáme, abyste popřáli našim novinám, vy jako Prezident a Pavel Trávníček jako Princ z Popelky. Napadá vás teď, co by mohl našim novinám popřát sám Miloš Zeman?
To si počkejte až na představení do Ústí. Nechte se překvapit,  co vám  poví(m).

Vy nás ale napínáte. Nešla by alespoň krátká ukázka toho, co by pan prezident mohl přát?
No podívejte se, pane redaktore (nasadí už Petr Jablonský dikci tak typickou pro Miloše Zemana). „Prosím vás, já bych těm novinám hlavně popřál, aby nebyly takovým bulvárním deníkem, jako je Mladá fronta Dnes, jo? Aby ti novináři od vás nebyli takový hyeny."  Asi tak…

Ježíš, ale mohu já vůbec něco takového otisknout v našich novinách? Říct to čtenářům?!
A proč ne? Vždyť to neříkáte vy, to řekl pan prezident. (smích) On by určitě něco takového popřál, myslím si.