Absolutním vítězem Virtuosi per musica di pianoforte, již 46. ročníku mezinárodního klání klavíristů do 16ti let, se stal Fridrich Elias Projahn (SRN).

Cenu ministerstva školství pro nejúspěšnějšího českého pedagoga získala pedagožka Taťána Vejvodová (Praha), její žák Jan Čmejla (10) vyhrál svou věkovou kategorii. Zručný a sympatický klučina ve fráčku a velkých brýlích byl miláčkem poroty i pořadatelů, jeho umění si užilo i dost početné publikum.

Finále bylo skvělé!

„Na závěrečném koncertě vítězů každý rok napočítám dost chyb. Letos to bylo jiné, viděli jsme mimořádné výkony," byl nadšen jeden z českých porotců soutěže.

„Už nespočítám, kolikátá má klavírní soutěž to byla. Soutěžil jsem i ve Vídni," ohlédl se na Pianoforte Jan Čmejla. „Ale určitě byla ta nejdůležitější. Měla velkou mezinárodní účast a byla dvojkolová, tedy o dost těžší," byl rád Honzík. „Odměnou za vítězství mu bude návštěva akvaparku," prozradila Helena Čmejlová, jeho maminka.

„Atmosféra tu byla skvělá, naplňující. Každý tu byl rozhodně nervózní, ale tak to být musí. Tréma je důležitá," vysvětlil Jan. Sám prý na soutěžích rád poslouchá své soupeře. „Beru si z nich příklad, co bych mohl sám zlepšit. Je to pro mě hodně poučné."

V 1. kole soutěže Virtuosi per musica di pianoforte hrál Sonátu G dur Giovanni Batisti Pergolesiho a Sonátu C dur Wolfganga Amadea Mozarta. „To je můj nejoblíbenější skladatel, i já rád skládám. Mám pár zapsaných skladeb, píši věci jako on, v jeho duchu," řekl nadaný chlapec.

Nejen Chopin

„Ve 2. kole jsme měli romantismus a 20. století. Hrál jsem Frederika Chopina, Polonézu G moll, takový slavnostní tanec, pochod. A od Dmitrije Kabalevského Preludium č. 1 i rychlou Sonatinu č. 1. Vybírala je moje paní učitelka Taťána Vejvodová ze ZUŠ Ilji Hurníka z Prahy a já je četl z not," prozradil mladý klavírista.

Hraje od 1. třídy, už stačil vyměnit sport za hudbu. Jeho sourozenci sportují. Dnes je v páté třídě. „Rozhodně jsem tak dobrý díky paní učitelce. Všechno hlídá; já toho ještě tolik neslyším, ona má lepší sluch než já," prozrazuje Jan. „Vše umí, hodně techniky, pomáhá jí i dcera Petra. K paní učitelce chodím do školy, Petra mě někdy učí doma."

Je to i legrace

Proč má klučina paní učitelku rád? „Je to s ní zábavný, umíme se bavit, bereme z chyb ponaučení a někdy je to i legrace," prozradil Jan. Nejradši má hudbu rychlou a veselou, která má náboj. „Určitě klasiku. I jazz se mi líbí, když je to pohodová muzika. Pop, moderní hudba ale ne," ohrnul kluk trochu nos.

I Honzíkovi spolužáci z pražské ZŠ Kladská umí na hudební nástroje. Ale až tak jako on se jim nevěnují. A proč Honzík v Ústí vyhrál?

„Hudba je pro mě zábava, i tady na soutěži byla. Ale rozhodně se musí i cvičit. Jen se to zas nesmí přehnat, abych na soutěž nejel moc unavený," vysvětluje. „Paní učitelka se nás na to ptá, ale musíme to také vydržet a mít trpělivost."

A jeho talisman, oblíbené „soutěžní klavírní" téma Deníku? Tím byla radost. „Jen se usmívat a užít si to," říká kluk. „Myslím, že to je recept i pro ostatní děti. Ať si z toho vezmou ponaučení, protože když já se bojím, když mám strach, nedá se to zahrát."

Rád vzpomíná na loňský podzimní úspěch na mezinárodní klavírní soutěži ve Vídni. „Hrál jsem tam poprvé, bylo to tam nádherný. Měli ale rozhodně mnohem menší sál, než je v divadle v Ústí. Rád hraji v těch velkých, kde se zvuk lépe šíří," vysvětlil.

Tak jako ostatní děti, mohl si Jan v Ústí na soutěži pořádané místní ZUŠ Evy Randová poprvé vybrat soutěžní klavír. Děti volily ze dvou křídel.

„Druhý klavír víc chrastil, poznal jsem to v divadle, když hrála má kamarádka.Říkali to i ostatní, většina radši hrála na Petrofa. Každý si to mohl vyzkoušet, Petrof má fakt nádhernej zvuk," tvrdil Jan.

„Petrof mi vyhovoval víc. Sice byl utlumenější, ale druhý klavír byl na mě zase moc hlasitý," popsal klavírista.

Zahrát si v Rudolfinu

„Chtěl bych být profesionálním klavíristou.Zahrát si i v pražském Rudolfinu v síni Antonína Dvořáka. Taky bych rád cestoval a hrál, měl turné. To by bylo nádherný," popsal Jan své hudební sny.