Ještě před koncertem v Teplicích odpovídal Michal Prokop Deníku v rozhovoru.

Pořadatel VI. teplického Beat festu chtěl váš koncert k Městu Er s Framus Five s filharmonií, ale té Karlovarské, s níž máte program nazkoušený, se to časově nehodilo. Je to pro vás svátek, hrát legendární album s ní?
To je tak náročná věc, hudebně, organizačně i technicky a finančně, že když už jsme to jednou nazkoušeli s nimi, je jasné, že to s nimi hrát budeme i nadále, pokud další podobné akce někdy ještě budou. Nejbližší příští koncert s nimi je pražská premiéra ve Fóru Karlín 21. prosince na mém pravidelném vánočním koncertě.

NEJLEPŠÍ BYL LOKET

Kdy a kde to bylo nejlepší?
Zatím jsme to hráli jen jednou v Lokti v srpnu, takže to bylo určitě nejlepší, jak to jen mohlo být.

Která píseň z Města Er vás nejvíc baví? Je to pro vás velká nostalgie?
Normálně hrajeme z téhle desky jen jednu věc „Noc je můj den", jako přídavek. A jistě je to i nostalgie. Samotné Město ER je výjimečná záležitost a jak už jsem říkal, běžně jejnehrajeme.

Uvažujete o vydání záznamu na DVD?
Záznam z Lokte existuje, Česká televize ho má odvysílat někdy před Vánoci na ČT Art. Prodejní DVD zatím nechystáme.

Líbilo by se vám a bavilo by vás, kdyby si na mimořádném koncertě či pro mimořádné album písně z Města Er vzali za své vaši kolegové, jako ty z Koleje Yesterday? Mohl by to pak být jednou pěkný DVD bonus podobný tomu, jaký má výroční verze Koleje Yesterday…
To možná jo, ale věci z té desky se příliš nehodí k takovému účelu. Je to hudba jisté doby a i já sám se k ní vracím výjimečně.

Máte nyní čtyři podoby koncertní kapely. V triu, v duu když Jan Hrubý právě nemůže, klasickou kapelu a slavnostní s filharmonií. Která vás nejvíc nabíjí a baví? A která je nyní nejfrekventovanější?
Tak to úplně není: Hraju buď v triu, nebo s kapelou. Ta symfonická záležitost je naprosto výjimečná a vztahuje se jen k jedné zvláštní skladbě. Příležitostí tohle hrát a vidět nebude příliš mnoho. A ve dvou už vůbec nehrávám. To musela být naprostá výjimka, na kterou narážíte, nic podobného neplánuji.

UŽ JE TO NAPOŘÁD

Po letošní reedici Města Er vychází i reprezentativní kolekce vašich CD. Které z nich je pro vás unikát, dnes už prakticky nesehnatelný?
Ta kolekce u Supraphonu vyšla právě teď, jmenuje se „Už je to napořád" a zejména první dvojCD, jmenuje se „Odněkud někam", je už léta nesehnatelné. Tak jsem moc rád, že ta deska, mapující mou příležitostnou tvorbu z let 1990 2000, teď bude opět na trhu.

Které z těchto CD je čím unikátní, pro vás zajímavé? Kde je třeba skvěle zachyceno genius loci, místa vzniku či kde vytvořilo publikum neopakovatelnou atmosféru?
Máte-li na mysli „živák", tak asi album „Live 60" z Lucerny 2006. Nejen atmosférou publika, ale taky mimořádnou sestavou hostů, od Petra Skoumala, Jiřího Suchého přes Vláďu Mišíka, Radima Hladíka až k Danu Bártovi a Zdeňku Bínovi.

Vyšlo některé z těchto alb také v zahraničí? A je některé z kolekce, které už se nikdy nezopakuje?
Z alb z nové kolekce v cizině nevyšlo žádné. Hodně se v zahraničí (tehdy šlo zahraničí tzv. „spřátelené") prodávalo mé první album „Blues in Soul" (1968). Z té desky vyšla ve Španělsku loni i jedna věc na jakémsi výběru. Jde o hit původně Chucka Berryho „Around and Around". Je to zajímavá coververze, ač tehdy se tomu tak neříkalo.

SURŮVKA NA CESTĚ

Dlouhé roky jste skvěle kočíroval svůj TV pořad Krásný ztráty. Inspiroval vás někdy zážitek z něj k písničce? A měl jste někdy i hosta takzvaně „na zabití", který vám moc radosti (a zábavy nám) nepřinesl?
Mne přímo ne, ale jedna písnička z posledního alba „Sto roků na cestě" je inspirována debatou v Krásných ztrátách. Inspirovaným byl textař Pavel Šrut, inspirací byla moje debata s ostravským performerem Jiřím Surůvkou a ta písnička se jmenuje „Stodolní" (pozn. autora: Tento pozornosti hodný umělec po celé léto „vystavoval" své unikátní, přímo na místě vytvořené dílo na ústecké Galerii Deska na Střekově ve veřejném prostoru).

Soudím, že na velké zahraniční hosty, například Stinga či herce a dirigenty, „byl" v té době spíše Marek Eben se svou Plovárnou. Měl jste také slavného člověka ze zahraničí? Třeba i někoho, s nímž jste pak na koncertě hrál?
Moje zahraniční celebrity byly třeba Martina Navrátilová, Madeleine Albrightová a Tomáš Baťa. Ale s těmi se toho moc nenahraje.

Jak si ceníte toho, co pro českou hudbu a literaturu dělá nakladatelství Galén? Dotkla se někdy jeho práce i vaší tvorby a hudby?
Je to ohromně záslužná práce, co dělá Galén. Mě se dotkly zatím jen souborně vydané texty Pavla Šruta „Už ráno začal večírek", neb tam byly i některé, které zpívám já.

Když dnes vidíte, co se v české politice děje, jak si v ní počínají pánové Babiš, Zeman a Okamura, utvrzuje vás to ve stálém rozhodnutí „zpátky do politiky už nikdy"? Nebo by to byla naopak motivace proč podpořit třeba nového kandidáta na prezidenta ČR Michala Horáčka?
Tohle je téma na samostatný rozhovor. Já ale do velké politiky už nechci, na tom se nic nemění. A i když současnou politickou situaci samozřejmě znepokojeně sleduju a vnímám, motivace v mém životě a věku vidím jinde.

Letos slavíte krásných 70 let. Dostal jste nějaký zajímavý hudební dárek?
No přece to provedení Města ER v Lokti.

AŤ VÍM, KDY SKONČIT

Máte s hudbou spojené i velké a zajímavé hudební přání?
Abych uměl sám poznat, kdy bych měl skončit. To je moc těžké a rozhodně to zatím nechystám. Ale blbé je, když vám to přijde říct někdo jiný, ještě horší, když to všichni kolem cítí, a nikdo si netroufá vám to říct do očí. Tak aby mě Pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil.