Je úspěšný kouč osobního i firemního rozvoje, pomůže vám naplnit vaše představy o životě na mnoha úrovních.

V neděli je v Ústí hostem talk show teplického moderátora Antonína Moravce, která bude v neděli 25. května do 19.00 v hotelu Clarion. Znají se z muzikálu Kleopatra. „Hrál jsem Caesara, Tonda střídal různé role. Také spolu jezdíme na vodu," prozradil Pošta.

V Clarionu bude muž, který předloni radikálně změnil svůj život a dál zpívá ve funky rockových Poste Restante. „Kapela nás neživí, nikam se netlačíme, nemáme manažera. Hrajeme pro radost, není to naše priorita," říká Pošta.

A co je pro vás dnes priorita?
Šoubyznys mě živil 27 let, zpíval jsem od 19 let s kapelou Laura a její tygři, nazpíval pár duetů s Lucií Bílou, nejznámější je Novamba. Spolupracoval jsem na desce Citová investice pánů Hapky a Horáčka, poslední léta mě živily hlavně muzikály. Ale předloni jsem si uvědomil, že mě šoubyznys přestává naplňovat, ta práce mě přestala bavit. Prioritou mého života je dnes koučink. Tato práce mě absolutně, v nejlepším slova smyslu, pohltila.

Víno, ženy, zpěv…?!

Jak jste se ke koučinku dostal?
Mělo to svůj vývoj…Když jsem zpíval s Laurou, žil jsem velmi bohémský život „ženy, víno, zpěv". Po revoluci jsme jezdili po celé Evropě i mimo ni. Do toho jsem měl dvě děti, každé s jinou ženou, a když jsem odcházel od svého druhého dítěte, od Žanetky, ptal jsem se: „Opravdu tak chci žít?" V té době jsem potřeboval změnu, chtěl jsem se šoubyznysem končit. Dokonce jsem si domluvil práci na jedné horské chatě, ale krátce poté mi zavolala Lucka Bílá, jestli bych se nechtěl vrátit do muzikálu Johanka z Arku.

Kolik vám tehdy bylo?
Třiatřicet. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou a nakonec do Johanky šel. Tím pro mě začala po Draculovi nová éra muzikálů. Ale přesto jsem se od 33 let začal zabývat něčím, což lze zjednodušeně nazvat osobním rozvojem. Začal jsem se zabývat svými hodnotami, svým životem. Četl jsem motivační i duchovní knihy, ale dál žil nezodpovědný život. Když totiž člověk chce změnu, potřebuje k tomu myšlenku, slovo a čin. Z knih jsem měl myšlenky a slova, chyběly mi činy. Podle knih jsem se dlouhou dobu nechoval. Už jsem dost věděl a dokázal kdekomu poradit, ale žil jsem velmi mrzutý život. Činy jsem začal dělat před třemi, čtyřmi roky…Díky tomu jsem si začal uvědomovat své hodnoty a vzdaloval se hodnotám šoubyznysu. Došel jsem k tomu, že ho dělat nechci, ale netušil jsem, co dělat jiného. Došlo mi ale, že vlastně sám sebe už spoustu let koučuji, a tak jsem se tím začal zabývat víc, ta myšlenka mě chytla. Nastudoval jsem Results Coaching Systém, složil zásadní zkoušku ICF, což je Mezinárodní koučinková federace a začal jsem koučovat. Koučuji přes dva roky a to je pro mě teď v mém životě zásadní.

Tak rychlý konec…

To jste se šoubyznysem „praštil" ze dne na den?
Rozhodnutí přišlo přes noc, kdy jsem nemohl usnout. Ráno jsem psal do všech muzikálových produkcí: „Končím, můžete si za mě najít do tří měsíců náhradu?" Dal jsem si cíl, že do tří let budu vyhledávaný kouč. Můj plán ve zkratce zní takto: „První rok se budu učit, druhý se dostanu do firmy a třetí rok se zviditelním, aby se o mně vědělo." V té fázi jsem teď.

Bylo těžké, všechno opustit a začít úplně jinde?
Bylo. První rok jsem šel razantně dolů s penězi, až do dluhů. Investoval jsem do studia a měl velké měsíční náklady. Tehdy jsem nevěděl, jak to dopadne, ale díky tomu, že jsem za sebou zabouchl dveře, nezbývalo, než abych to dal. Dnes se to celé otáčí, už koučuji v jedné významné firmě a ta práce mě neskutečně baví. Na konci roku 2014 jsem se rozhodl vrátit do muzikálů. Uvědomil jsem si, že divadlo k životu potřebuji a že potřebuju i peníze. Nyní hraji v muzikálech Dracula i Tři mušketýři, nejbližší mi je ale Tajemství. A dál koučuji.

Jste tedy nyní zpět v muzikálech bohatší o zkušenosti v umění i v tom jak se uživit?
To není o uživení, ale o naplnění. Když mě muzikály přestaly naplňovat, našel jsem si jiný smysl života, který mě opravdu naplňuje, a muzikály mám jako doplněk. Nezaměřuji pozornost myšlení na uživení. V tu chvíli bych se zaměřil na strach o přežití. V takové chvíli by nebylo možné život žít, ale přežívat.

O čem je tedy koučování? Může za vámi přijít kdokoli?
Každý žijeme podle svých přesvědčení. Přesvědčení je realita, kterou vidíme. Ale to, co vidíme, není pravda, protože každý realitu vidí jinak. K přesvědčení docházíme díky emoční paměti a návykům, které jsme si během života osvojili. Zkuste si představit, že mozek je jako velkokapacitní počítač. Naše přesvědčení je tedy program, podle kterého žijeme. Chci-li svůj život žít jinak, lépe, je třeba se přeprogramovat. To se může stát za pomoci uvědomování a činů, uvědomění je pořád málo. Abych změnil návyky, je třeba dělat činy, protože návyky se vytváří opakováním. Kouč pomáhá klientovi podívat se na svou situaci ještě z jiných úhlů, aby došel k jinému přesvědčení. Pak ho podporuje, aby dělal akce, které ho dovedou ke změně návyků a k jiným vzorcům chování. Nejnepříjemnější přesvědčení je, že nejsem dost dobrý. Za mnou, jako za koučem může přijít kdokoli.

S deseti tisíci lidmi

Ale prozradíte, o čem jste tedy povídali s dalajlámou?
Nemluvil jsem přímo s ním. Byl jsem na jeho meetingu, kde bylo desetitisíce lidí. Zásadní pro mě byla celá cesta do Indie. Byl jsem v Dillí a v Ladakhu. Uvědomil jsem si tam, že když člověk umírá, není důležité kým je a co má, ale jak si každý den prožil. Tím se v životě řídím. Nenechávám se strhnout okolím a okolními vlivy, žiji tak, abych se každý den cítil dobře. Mám své cíle a znám smysl svého života, ale důležitější než cíl, je cesta k němu. Cesta je přítomnost a tu prožíváme teď.