Ve znamení druhé premiéry sezony divadelního spolku Činoherák Ústí bude pátek 31. října. Od 19.00 uvede na své nové komorní scéně ve 2. patře multi kulturního prostoru Hraničář ve světové premiéře hru „Hlas srdce" z pera Františka Marka, kulisáka Činoheráku.

Od Sněhurky k Hlasu

Z původního Činoherního studia ještě ze Střekova z Varšavské ulice, kam se nejspíš brzo soubor vrátí, už známe Františka jako autora úspěšných „činoheráckých pohádek" „Sněhurka a sedm trpaslíků" i „Do bláta a zase zpět". Ústí ho také zná jako člena rockové skupiny Lidoví léčitelé; ta nyní napsala a natočila k čerstvé novince Hlas srdce původní muziku.

„To hlavní v Hlasu srdce se točí okolo partnerského páru, který hrají Anita Krausová a Jan Jankovský. Postava Anity jednoho večera odmítne Honzovi poskytnout partnerskou radost. Jeho to tak urazí, že jde pryč. Naprosto se zhroutí. Potká bezdomovce, „pohádkového dědečka" (Jaroslav Achab Haidler), a ten mu začne dávat rady do života. Oni dědečci většinou radí tak, aby bylo lépe, ale Achab naopak donutí Jana ´jít na koleje´," popisuje Filip Nuckolls, režisér nové inscenace, umělecký šéf Činoheráku.

Jistě dokonalý vztah?

Příběh od Františka Marka popisuje zprvu téměř dokonalý vztah mezi mužem a ženou. Jak se ale partneři vzájemně poznávají, on bez práce, ona zaměstnaná v kanceláři (takže on má pocit, že ho ona živí), odhalují se tu typicky mužské a ženské vlastnosti. Ale přicházejí první rozepře. Konflikty.

Jenže zatímco jeden z partnerů „má vždy navrch", druhý nese „manželské šarvátky" o poznání hůř. „Zdánlivě obyčejný příběh povyšuje na dramatické dílo jazyk, ale i humor a překvapivé vyústění děje," vysvětluje Nuckolls.

„Po setkání s bezdomovcem se Jan vrací domů. A Anita ho moc ráda vidí. „Je šťastná, že přišel, podstrojuje mu jídlo, udělá mu chlapskou Valhallu. Pak mu neodepře už ani partnerskou službu a radost, ale víc z děje neprozradím. Byla by škoda i nerozum připravit diváky o to překvapení," pokračuje režisér Činoheráku.

„Ten text je pro mě iniciační. Je to cesta mladého kluka, který se v průběhu naší hry Hlas srdce mění v muže."

Má precizní jazyk

„Toto dílo má s Františkovými pohádkovými texty dva společné momenty precizní práci s jazykem a specifický humor. František je schopen vytěžit zajímavou zápletku z úplně jednoduchého nápadu. Své příběhy zasazuje do obyčejného prostředí, které může znát každý divák, čtenář, posluchač. I proto jsou jeho hry lidem velmi blízké," tvrdí Vladimír Čepek, dramaturg nové inscenace.

„Už když František začal Hlas srdce psát a vypadalo to, že budeme mít Hraničář, věděli jsme, že to nebude věc pro velké jeviště. Že by Františkovi, jedné z hlavních postav své generace z ústeckého undergroundu a frontmanovi Lidových léčitelů, asi velké jeviště neslušelo," ohlíží se režisér Nuckolls.

„Tak jsme si řekli, že to je dobrá chvíle, dobrá příležitost pro to, pokusit se tu v Hraničáři vytvořit komorní scénu. Druhé patro se nám jevilo nejlépe, protože tu jsou možnosti k úniku na balkon a je tu víc bočních cest, kde jsou nástupy. Dlouhým bavením se a přemýšlením, kde by toto jeviště mělo vzniknout, vzniklo nové malé jeviště, kde jsme dnes poprvé," řekl Filip Nuckolls v pondělí večer po zkoušce inscenace.

A zas ten František

„Byl to Františkův nápad, umístit malou scénu právě sem. Nejdřív nám přišlo, že je toto jeviště hodně vysoké, ale ukazuje se, že je skvělé a hodí se sem," je spokojený režisér.

„Zjistili jsme, že nás baví dělat i texty, které jsou z ekonomického hlediska Titanikem," směje se režisér. „Ale kdybychom měli dělat jen věci, jako je Cyrano, inscenace velkého ražení, které generují návštěvnost, tak bychom se mohli rovnou prohlásit za divadlo Bez zábradlí a jít hrát do Opery," vysvětluje Nuckolls.

Deník také zajímalo, proč dostala novinka jméno Hlas srdce. „Ta hra je o hlasu srdce. V ní mluví srdce, rozum mlčí. Kolikrát člověku vypne rozum, mluví za něj srdce, pud. Na tom se snažím ukázat, jak i emotivní maličkosti umí úplně zatemnit náš mozek. Když nad tím člověk přemýšlí, řekne si, že by se tak nikdy nechoval. Ale o všem rozhoduje srdce, proto Hlas srdce," vysvětlil autor František Marek.

Srdce ne, to pudy

„A zároveň je to všechno absurdní. Srdce přeci nemluví nijak negativně, to se na něj jen pudy vymlouvají."

Text prý měl hotový asi deset let, ale stále ho proškrtával, upravoval. „Nejdřív v něm měla být jedna postava, pak zase dvacet. A tři postavy, dva milenci a bezdomovec, tak to kulminovalo. Jedna byla málo a dvacet už moc.

„Každá anekdota je trošku tragikomická," odpovídá pak Filip Nuckolls na otázku, jestli lze opravdu mluvit o nové inscenaci Činoheráku Ústí jako o tragikomedii.

Zajímá nás také, proč se bezdomovec mezi milence „míchá". „Shoda okolností svede dohromady Honzu s bezdomovcem," říká režisér.

Novinkou se tak publiku otevírá komorní divadelní scéna Činoheráku Ústí alternativní prostor k velkému sálu prostoru Hraničář. Měla by nabídnout maximálně sedmdesát míst a velmi úzký kontakt diváka s herci.

„Dokonce užší, než jsme měli v původním prostoru Činoherního studia ve Varšavské. Z hlediska dramaturgie by se tu měly odehrávat hry pro užší okruh herců, náročnější dramaturgické kusy, scénická čtení, literární večery," uzavírá Vladimír Čepek.