VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Zíma v České Kamenici: Jen sedět doma? To by mě nebavilo!

Česká Kamenice - Kdo by neznal prince Radovana z milovaného pohádky Princezna ze zlatou hvězdou na čele? Nebo Ivánka z ruské pohádky Mrazík? Josef Zíma je nejen díky nim již celá desetiletí známý po celé zemi. Radovana hrál, Ivánka daboval. A přestože je mu 84 let, srší humorem a energií a hlavně: stále vystupuje. Na Den seniorů přijel do České Kamenice, kde na něj čekal sál zaplněný do posledního místa.

30.10.2016
SDÍLEJ:

Josef Zíma vystoupil v České Kamenici Foto: Yellow Pro

My jsme mu po jeho více než hodinovém koncertě položili pár otázek, které nám v šatně domu kultury ochotně zodpověděl.

Jak se vám líbilo v České Kamenici?

Ani nevím, kdy jsem tady byl naposledy, ale už je to hodně dávno, protože žádné bezprostřední vzpomínky nemám. Líbilo se mi tu moc, hlavně jak mě místní publikum krásně přijalo.

Přijela sem za vámi mladá slečna až z Prahy a na pódiu prozradila, že setkat se s vámi je pro ni splněný sen. To byla vaše typická fanynka?

Ne, to skutečně běžné není, o to jsem radši, že se to přihodilo, protože ty moje fanynky jsou tak přibližně stejně staré jako já, nebo jenom o něco málo mladší. Takže jsem z toho měl velikou radost.

Pojďme trochu zavzpomínat. Táhlo vás to vždy k umění?

To se vyvíjelo pozvolna. Mě to nejdřív táhlo, pominu-li úplné dětství, k divadlu. Poněvadž v gymnáziu mi to moc nešlo, dezertoval jsem ze sexty na konzervatoř. A moji rodiče žili v domnění, že budu dělat operní konzervatoř. Já jsem si ty zkoušky udělal, jenomže jsem se necítil, že bych byl dostatečně vybaven na to operní působení, a tak aniž by to naši věděli, jsem si ještě po prázdninách udělal jedny zkoušky, a to na dramatickou, kde už jsem zůstal. A to zpívání přišlo skoro souběžně. Nejdřív víceméně amatérsky v lidovém souboru, potom s orchestrem mého spolužáka Alexeje Frýda, který založil Orchestr Jaroslava Ježka. Já jsem to uváděl, to bylo z mé profese, jednou pak onemocněl tenor a on si vzpomněl, že já jsem taky zpíval kdysi nějaké písničky, tak mě požádal, abych zaskočil za toho zpěváka oficiálního, no a ono už mi to zůstalo.

Ne každý ví, že jste začínal se swingem, zpíval rokenrol, také operetu, později i muzikál, kdy přišlo rozhodnutí dát se na dechovku?

Kdy přišel ten zlom? Bylo to na začátku 70. let, kdy z různých důvodů, i částečně z osobních a profesních, jsem se necítil v tom popu dost dobře. Moc věcí se mi tam nelíbilo a dával jsem to znát. A současně jsem dostal nabídku od Supraphonu, jestli bych si nechtěl natočit nějaký valčíček, polku… A vzhledem k tomu, že jsem po mamince a tatínkovi kluk z jihočeské vesnice, měl jsem k tomu vztah a nebyl to pro mě žádný problém, protože já znám opravdu jenom jednu hudbu, a to je dobrá hudba, nebo špatná. Škatulky nesnáším.

Po čtvrt století jste v televizi uváděl pořad „Sejdeme se na Vlachovce", jak na to vzpomínáte?

Tak já jsem byl rád, že se to vůbec urodilo, že se to stalo, protože do té doby v té televizi byla dechovka naprostou výjimkou. A tím, že pan režisér Podskalský začal dělat takové ty pořady jako Babiččina krabička, to vlastně vstoupilo ve známost a výsledek z toho byl, že pana Nádvorníka s panem Živným napadlo udělat pořad „Sejdeme se na Vlachovce". Protože existuje písnička „Padla facka, padla na sále", kde se o Vlachovce zpívá, a existuje i skutečná Vlachovka v Praze, ta budova, restaurace, tak takhle to vzniklo. Pak jsme to dělali, jak jste se zmínila, skoro čtvrt století.

Sledujete současné hudební pořady, talentové soutěže?

Někdy, když se k tomu náhodou dostanu, ale že bych to vyhledával, to nemůžu říct. Ale pravda je, že u některých těch bývalých, ono těch soutěží už je teď tolik, že se v tom ani nevyznám, u těch prvních pěveckých soutěží jsem se někdy díval, pokud mi to časově vycházelo, až do finále.

Je někdo z mladé generace, komu fandíte?

Já nemůžu nikoho jmenovat, protože ono je jich víc. Skutečně víc talentovaných lidí. Někteří třeba vyhrají soutěž a pak se octnou v nenávratném propadlišti, za nějaký čas o nich nikdo neví. Ale jsou takoví, kteří se uchytili, z těch vítězů, třeba v muzikálu, nebo Aneta Langerová má docela hezké postavení už dneska jako zpěvačka. Ale myslím, že více je těch, kterým se to moc nepovedlo.

Máte pořád sytý, zvučný hlas, jak se o něj staráte?

Abych pravdu řekl, nějaké zvláštní starání nemám. Kdysi jsme měli takového profesora při vojenském uměleckém souboru a on mě naučil nějakou tu techniku, používat ty správné věci, které se při zpěvu používat mají, takže od něj jsem dostal opravdu tu technickou školu. Jinak co se zpívání týká, musím zpívat, já nemůžu jít třeba nerozezpívaný na pódium. Já jsem záviděl vždycky lidem, kterým to, jak se říká, jde samo. To byl Karel Hála, ten si nikdy nezazpíval ani tón před vystoupením a pak tam klidně šel a vystřihl „Můj otčenáš" až na půdu. Já ne, já musím cvičit.

Klobouk dolů předtím, že zpíváte naživo.

Já jsem se dozvěděl, že tolik hvězd ne, a to mi většinou řekli místní zvukaři. Já jsem někam přijel a on mi říká: „Na co potřebujete ten mikrofon a zesilovač? Vy zpíváte živě? Opravdu živě?" Já povídám: „Já si to jinak nedovedu představit." Ještě ten half-playback, to jsem pořád já, ale otvírat jenom pusu na lidi a oni za to platí peníze… Někdy v televizi se tomu člověk nevyhnul, ale já jsem dokonce získal takové postavení, že v barrandovské televizi mi dávali i half-playback. I na natáčení. A kolegové se mi divili: „Člověče, ty seš odvážnej, vždyť ten playback je mnohem jednodušší."

Jste neustále činný vystupujete po celé republice, zpíváte, moderujete, natáčíte. Jak to zvládáte?

Teď jsem toho měl zrovna hodně a pak se třeba stane, že mám několik dnů volno, tak já, protože mám taky spoustu všelijakých koníčků a mám taky vynikající rodinu, jsem trojnásobný pradědeček, se mám čím zabývat doma a mám spoustu lidí, kteří jsou mi blízcí, se kterými chci pobýt, ale samozřejmě bez toho účinkování by to nešlo. Já vám řeknu, sedět doma a nemoct jít před lidi, pak si opravdu nedovedu představit ten život. Zaplať pánbůh, jak jste to dneska viděla i slyšela, bylo vyprodáno a ty lidi za mnou přišli. To je teda moc hezký.

Někoho by mohlo překvapit, jak si rozumíte s výpočetní technikou, mailujete, máte nový model dotykového telefonu…

Já jsem si ten dotykáč koupil kdysi, ten první, protože tlačítkový už mně nenabídli. Oni mi řekli: „My nemáme, na tý úrovni, jakou byste chtěl, to už máme takový ty domácí, pro ty důchodce." To jsem třeba vřele doporučil mojí sestře a ta je náramně spokojená s tímhle telefonem, ale já už jsem na to měl trošku jiný požadavky, dneska je telefon, že tam mám prakticky všechno, včetně internetu, e-mailů, Skypu, prostě všechno. Já už bych bez toho nemohl být. A ještě to dělá fotky lepší než kdejaký fotoaparát. Tuhle se vyjádřil slavný režisér Vorlíček, že dneska se dá natočit film na mobil. Tak se ta doba změnila.

Máte nějaký nesplněný sen, co si přejete do budoucna?

Já vám řeknu upřímně, je to už jenom to zdraví. Protože když to bude, tak půjde všecko. Já jsem přesvědčený, že dokud mi nohy trošku budou sloužit a pánbíček mi ještě trošku toho hlasu nechá, tak to je všechno. Po tom toužím, aby mi to nějaký čas vydrželo. Víte, já nemám rád, když se říká, že mě něco nabíjí, ale pravda je, že kdybych neměl to publikum, které se na mě těší a jde mi úsměvem vstříc… Nechat toho, to si neumím vůbec představit. Zatím. Dokud to jde. Až budu cítit, že tam nepatřím, tak budu první, kdo odejde.

Autor: Redakce

30.10.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miroslav Červenka trpí rakovinou a pojišťovna mu nechce biologickou léčbu proplácet

Mírovi Červenkovi pomáhají koncerty i nadační příspěvky

Jiří Kajínek, odsouzený vrah, míří 23. května po 23 letech na svobodu z věznice v Rýnovicích v Jablonci nad Nisou díky milosti, kterou mu udělil prezident Miloš Zeman.
AKTUALIZOVÁNO
2 34

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

Špička Krajské zdravotní bere skoro milion ročně

Ústecký kraj – Obrovské pozdvižení vzbudilo zveřejnění výše platu šéfa jihočeských nemocnic a obvinění, že vedení Jihočeského kraje si z peněz, které předtím z nemocnic vyvedlo, staví domy na Lipně. Kauza vyústila rezignací Jiřího Zimoly (ČSSD) z funkce hejtmana.

Děčín vzývá zázrak. Šiška: Nic není nemožné!

Děčín - „I kdyby byla šance jednoprocentní, musíme se o ni porvat," říká kouč Pavel Budínský před finálovou odvetou s Nymburkem.

KFC nebo McDonald's. Děčín je dále ve hře

Děčín – Přestože má Děčín téměř padesát tisíc obyvatel, oblíbená rychlá občerstvení KFC nebo McDonald's v něm zatím nejsou. Podle informací Děčínského deníku je ale nyní ve hře možnost, že minimálně jeden z populárních řetězců rychlého občerstvení bude mít v Děčíně pobočku.

Sezona na koupalištích startuje. V Benešově chystají novinky

Ústecký kraj – Sezona na severočeských koupalištích se rozbíhá. Zatímco třeba děčínský plavecký areál má otevřeno celoročně, jinde se koupaliště na novou sezonu teprve chystají.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies