Hořké vzpomínky v literárním dnešku plné tichého smutku

V částečně autobiografickém díle „Očkovaný Satanem" (AOS Publishing, Ústí) se Haidler st. vrací do poválečného Československa.

Jak je uvedeno v úvodu knihy, 50. a 60. léta 20. století prožíval coby mladík a mladý muž velmi intenzivně. Proto není divu, že tvoří časový rámec jeho knihy. Má osobní zkušenost s komunisty coby straník i coby politický vězeň. Knížka je osobní výpovědí, v níž na pozadí příběhu Jakuba Jonáše defilují události, na které by mnohý současný senior nejraději zapomněl.

Kniha o zklamání

Jak dnes, s odstupem času po dopsání knihy, toto své nové dílo charakterizujete?

Je to kniha o zklamání. Tedy o mém zklamání. Jde o popis historických reálií obyčejného života v neobyčejné době. Má kniha by měla být i mementem, že totalitní režim nejde „polidštit".

Není jistě náhodou, že nemalá část knihy je z tehdejšího novinářského prostředí…

To jistě není. Zobrazil jsem tam své prožitky a zkušenosti, kterými jsem vybavil své v románové postavy. Ti lidé skutečně žili a někteří možná ještě žijí. Použil jsem proto románové fikce. Víte, nelze nikoho pranýřovat, dokud o jeho vině nerozhodl nezávislý soud. Je tragédii polistopadového vývoje, že se důsledně nepokračovalo proti všem, kteří se provinili.

Žáci na „převýchovu"

Mladým se mohou zdát některé vaše „hlášky" až legrační…

Snad, ale jsou bohužel krutě pravdivé. Například: „Kukuřice byla šlágrem doby, protože její výsadbu podporoval Chruščov po návštěvě Ameriky." Kdo by o tom tehdy veřejně pochyboval, dopadl by hůře než ten, kdo dneska znásilní tři ženy a čtvrtou okrade… Vždyť také existovalo gymnázium s internátem na „převýchovu" žáků, jejichž rodičové nebyli zárukou socialistické výchovy.