VYBRAT REGION
Zavřít mapu

FOTOGALERIE: Léto se vrátilo, hrad bavily písně mistrů blues

Ústí nad Labem - Jako první přehlídce Střekovské hudební léto 2012 hráli mezinárodní duo Beňa a Slavíki čtyřka The Kingsize Boogiemen z Prahy

16.7.2012
SDÍLEJ:

Léto se vrátilo, hrad bavily písně mistrů blues.Foto: DENÍK/Radek Strnad

Pátek 13. není smolný. Zadem po schodech „dobývám" zříceninu hradu Střekova, kde už Martin Kráľovský chystá scénu. Nebe bez mráčku, radost ve vzduchu, také očekávání.

„Všichni mě odrazovali od hraní na terase hradu, že už dopoledne pršelo. Ale já se dnes o počasí nechci bavit," voláme si s pořadatelem. „Přijďte, bude to stát zato," dodává, když váhám. Deštník pro jistotu v batohu… a jdu!

V hradní galerii kočky nejen keramické, vstupné 100 Kč, okolo pódia většina lavic i stolků obsazených. Na nich nápoje, vonící jídla… Kytarista Luboš Beňa a hráč na harmoniku Karel „Charlie" Slavík zkoušejí, ohlížejí se za svou dávnou spoluprací. Beňu zná Střekov z hraní se zpěvákem Matějem Ptaszkem, legračním malých chlápkem v bluesových lacláčích s harmonikou. Letos ale musí Luboš Beňo songy z mississipské delty, písně bývalých černých otroků, zpívat sám. A jeho rezofonická kytara, to je originální zvuk! Asi stovku lidí vítá kastelán Střekova Pavel Kučaba: „Jsem moc rád, že vás přišlo tolik. Užijte si koncert, i já se na něj těším…"

Terasou zní i bluesové hity, které natočili Beňa a Ptaszek živě na koncertě ve věznici v Mírově. „Většina autorů těch písní bohužel zkušenosti z věznic měla. Tedy je to volba logická," vysvětluje Luboš. Slunce pomalu zapadá, pod hradem jezdí vlak za vlakem, řeka Labe zvolna plyne a znát publikum lépe texty, bylo by smutnější. Takto si spokojeně podupává do rytmu, kdosi tančí, užíváme si atmosféru…

Stáhněte si…
- Program Střekovského hudebního léta 2012

Až za tmy to rozbalí The Kingsize Boogiemen, věrni svému názvu. Jako Beňa nabízí CD, s fanoušky o nich o pauze mluví. Občas přitvrdí, pak se bluesově zklidní, inspirují až k snění. Zní spíš věci převzaté, hrají je s energií, radostí i jistou dávkou show… „Jsme moc rádi, že jsme mohli zavítat na toto romantické místo," pochvaluje si kapela.

Nakonec zvou Boogiemani předchozí duo a to je teprv jízda! Pět dam podléhá rytmům, na terásce tančí, muži spíš jen upíjejí pivko. Zní i hit Got Mojo Working, bluesový džem má šťávu, moc pěkné finále. „Bylo to úžasný. Za 14 dní sem určitě přijdeme na další koncert," jsou nadšené i divačky Jiřina a Martina z Ústí. „Ne, ani déšť nás neodradí. Je tu přeci přístřešek, ne?"

Beňa & Slavík: Je radost vidět místa, kde blues vzniklo

Ústí nad Labem - Vždyť třeba ani legendární hudebník Jimi Hendrix nebyl bůhvíjaký zpěvák, z nouze začal zpívat i Eric Clapton, připomíná Luboš Beňo.

Radostí, smutky i dávnými časy sálala hudba dua kytaristy Luboše Beni (SR) a hráče na harmoniku Karla „Charlie" Slavíka (Praha) na hradě Střekově. S citem i energií startovali v pátek 13. července cyklus koncertů Střekovské hudební léto. A pro Deník odpovídali…

Charlie, prozraďte, proč jste se teď s Lubošem dal dohromady?
Jsem rodilý Pražák, s Lubošem jsem hrál už v roce 2003 či 2004. Natočili jsme CD „Live" a sjezdili jsme půlku Evropy, pak se naše cesty rozešly, já hrál s jinými lidmi i s kapelou… Spolu jsme zase až teď, když Luboš přestal hrát s Matějem. Bez zkoušení jsme měli tři koncerty a také jsme se potkali v Memphisu, kam jsme se oba jeli podívat na International Blues Challenge.

Byla to náhoda, že se dva bývalí spoluhráči potkali právě tam?
Ne, my se na tom domluvili, takže jsme tam spolu i hráli. Máme oba zkušenosti s kapelami z jihu Spojených států, které jsou de facto bílé, i s ryze afro-americkými skupinami. Spojuje nás to, že jdeme po podstatě věci, po kořenech blues, které dělají tu americkou muziku americkou.

Luboši, je smutné, že tu nejste s Matějem Ptaszkem?
Není, je to vývoj. My spolu hráli pět roků a měli sto dvacet, sto třicet koncertů ročně, už to bylo skoro jako manželství. Prostě teď je přestávka a já se vrhl na sólo projekt s případnými hosty, třeba Charlie Slavíkem. Mám i projekt se zpěvákem a hráčem na rezofonickou kytaru Peterem Radványim. S tím jsem hrával před deseti roky, ještě před Charlie Slavíkem, takže jsme obnovili projekt, který nazýváme „S dobrom v dobrom". To znamená, že v dobrém chodíme s dobro kytarami, těmi rezofonickými. Spolu zahrajeme severu Čech třeba na konci září v pěkném Jazz Clubu Teplice.

Sám teď zpíváte, ale v duu Beňa-Ptaszek zpíval vždy Matěj!
Ano, v mém projektu s Matějem Ptaszkem to byl vždy on. Ale kdysi v projektu s Charliem jsem zase zpíval já, tak jsem se k tomu vrátil.

Není to tedy tak, že vás „nouze donutila zpívat"?
(smích) Ale ono to tak je! Na světě je či byla spousta vynikajících kytaristů, kteří nejsou až tak skvělí zpěváci, třeba Jimi Hendrix nebo Stevie Ray Vaughan. Ale donutilo je to zpívat, když nechtěli rozšířit kapelu o zpěváka. Ani Clapton dlouhé roky nezpíval, až později… Jsme kytaristé donucení ke zpěvu, ale konec konců je to blues, improvizace, takže když si to člověk udělá podle svého, tak proč ne?! Není to opera.

Charlie, harmonika ve vašich rukou a ústech zní skvěle, přesto: Jak vnímáte, že se Čech s takovým nástrojem prosadí venku, a dokonce v USA?
Tam je výhoda, že na jihu Spojených států není příliš hráčů na foukací harmoniku. Je tam malá konkurence a já jsem se tomu kdysi věnoval dost intenzivně, cvičil i osm hodin denně. Když mi bylo 16, do harmoniky jsem se zamiloval a kdybych měl použít slova věhlasného harmonikáře, který už není mezi námi, Paula Butterfielda, tak říkal: „Harmonika si vybrala mě."

Na hradě nemáte svou úžasnou kytaru z kanystru. Proč?
Luboš: No s Charliem máme nový projekt, hrajeme jen krátce, tak jsem ji ještě ani nevyzkoušel.

Charlie, hrál jste někdy i s Matějem dua na harmoniky?
(smích) Jo. Když jsme dřív s Lubošem hráli, Matěj si párkrát přišel s námi zajamovat, než došlo k té výměně a stal se z toho jak se říká lidově „switchband", prohodilo se to.

Na hrad jede trolejbus okolo hřbitova, jedna ze zastávek je „Poslední cesta". Je v písních, které spolu hrajete, řeč též o posledních věcech člověka?
Luboš: Samozřejmě, bluesové texty vznikaly za těžké otrokářské doby, většina jich byla smutných. Ale to už dnes není pravda, jedna je třeba o ženě, která ti utekla a pak se vrátila, zpíváme tedy i o radosti. Věci, které hrajeme, jsou ze 30. let, třeba písnička Two Trains (Dva vlaky). V ní zpívám: Zelené světlo jsem já, červené ty. Takže se musím zastavit a nikdy se k tobě nedostanu. Jsou to bluesové metafory, protože většina písniček je o sexu, ale v té době černoši nemohli mluvit otevřeně či vulgárně. Třeba Hoochi Coochi Man, Jsem švihák, je pro černé dámy z klubu… Ale ty písničky jsou i sto let staré, takže jim někdy nerozumí běloši vůbec, neznají tehdejší metafory.

Je pro vás důležité a fajn, navštívit jih Spojených států, vidět zde kořeny blues?
Charlie: Je, určitě. Mám to štěstí, že mě těmi místy Luboš provázel. To bylo příjemné, jen je tam dál chudoba, jakou si asi nikdo neumí představit.

Autor: Radek Strnad

16.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Slovanskou ulici v Děčíně na Letné blokuje několik dnů dodávka s ulomeným kolem. Problémy to dělá především řidičům autobusů městské dopravy.
1

Dodávka s ulomeným kolem blokuje již několik dnů Slovanskou ulici

Ovčí můstek v Děčíně je pro dopravu uzavřen, přesto se tu ve všední dny nepracuje.
1 11

FOTO: Na mostku na Pivovarské se nepracuje kvůli přípojkám

Labefest skončil letos sto tisíc korun v minusu

Děčín – Přestože se rozpočet hudebního Labefestu šplhal ke dvěma milionům korun, nakonec skončil v minusu 100 tisíc korun. A to přesto, že město poslalo na hudební festival dotaci 600 tisíc korun. Vyplývá to z informací, které má Děčínský deník k dispozici.

Napsali jste nám: Rumburská nemocnice na scestí? Rada města proti senátorovi

Rumburk - Rada města Rumburku (RM) se důrazně ohrazuje proti výrokům senátora Zbyňka Linharta uvedeným v článku „Rumburská nemocnice na scestí" (tento článek nevyšel v Děčínském deníku, pozn. redakce).

FOTO: V Křečanech stěhují 200 let starý podstávkový dům

Staré Křečany – Rozebrat, dočasně uložit a pak znovu postavit. Takový osud čeká 200 let starý podstávkový dům v osadě Kopec u Starých Křečan. Zachránit jej se snaží sdružení Náš Kopec.

FOTO: České a německé děti tvořily sochy podle umělců

Děčín - Léto se sochami. Tak se jmenuje projekt, který od května do září spojuje české a německé děti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies