Koncert oblíbené drsné maskované kapely Dymytry hostí klub Doma v pátek 14. prosince od 20.00. Vstupné je 150 Kč na místě, v rolích předkapel domácí Wertex a New Black Jack. První křtí Doma první demo, Apíno, zpěvák i šéf Jacka, slibuje nové album už roky. Už aby to bylo…

Za Dymytry v rozhovoru pro Deník odpovídal zpěvák Jan „Protheus" Macků.

Jak vlastně Dymytry vznikli?
Já do kapely přišel po dvou letech její existence, začátky neznám. Náš první společný koncert byl koncem léta na Kainfestu, je to zhruba 8 let a hráli jsme ještě bez masek. Druhý koncert byl v areálu pivovaru v Českém Krumlově, tam jsme si uvědomili tu záplavu kapel u nás a vznikl nápad odlišit se díky maskám. V Dymytry jsem odzpíval dva koncerty a hurá do masek.

Tvoříte dohromady a vymýšlíte další nápady společně?
Hrajeme spolu každý víkend celý rok. Nebýt jakž takž parta, dávno se zabijeme. Jsme každý trochu jiná povaha, ale dohromady umíme pracovat na uskutečnění společného snu.

Odehrát v masce dlouhý koncert je asi „záhul", že?
Je (smích). Bylo by lepší hrát bez masek v kraťasech a tričku, ale kdo by si nás pamatoval? Když jsme letos hráli na festivalu Noc plná hvězd a v 6 večer bylo asi 40 stupňů, proklínal jsem šílený nápad jít do masek a černých sukní.

Co znamenají vaše přezdívky?
Spolu s maskami navozují anonymní image, o kterou se snažíme. Věrní fanoušci ale dobře znají naše pravá jména, stejně jako naše obličeje.

Vaše image se vymyká, pociťujete závist či naopak podporu?
Pociťujeme oboje. Naše země je, co se týče závisti, fakt na špičce. Každý, kdo tu jen kousek ční v čemkoli, je terčem závisti a pomluv, snahy mu ublížit. Na druhou stranu, když hrajeme pro plný sál nadšených fanoušků, kteří s námi na hodinu a půl zapomenou na všední trable a pořádně se vyblbnou, je to odměna za všechny ústrky a pomluvy.

CD Neonarcis je vaše druhé dítě. Jak se rodilo, je to skok?
Byl to dlouhý a bolestivý porod, ale stál za to. V průběhu nahrávání jsme měnili zvukaře, vše se několikrát přemíchávalo. Grafika obalu se měnila těsně před tiskem už asi potisící. S výsledkem jsme spokojeni a zatím to vypadá, že jsou spokojeni i naši fanoušci, naše Dymytry rodina.

Zpíváte česky, což je pro domácí publikum přínos. Ale co venku, nemůže vás to zbrzdit?
Na rozdíl od mnoha našich kapel víme, kde jsme se narodili. Hodně muzikantů tady si myslí, že začnou zpívat mizerně anglicky mizerné texty a budou světoví. Omyl! To, že žádná naše kapela NENÍ světová, není tím! Rammstein sami přiznali, že jejich největší chyba byla udělat písně v angličtině. Je prostě jen potřeba vymyslet něco, co můžeme nabídnout do zahraničí, o co tam bude zájem. Zatím je podle mě v tom nejdál Čechomor a Gipsy.cz. A my jsme tu rádi, máme rádi naše fanoušky, zem i jazyk. Nepotřebujeme si hrát na mezinárodní kapelu.

Máte dva bubeníky, jak jim rozdělujete štace? Když hrají oba, je to asi jiný zážitek i pro vás.
Máme bubeníka Miloše Meiera, ten ale hraje s několika dalšími interprety, takže když nemůže, hraje s námi velmi talentovaný Eda Štěpánek alias Edward. Každý se na muziku dívá trochu jinak, ale oba jsou na hráčské úrovni, že nemusíme mít strach. Mít takové veličiny jako zpěvák „za zády" je vždy zážitek. Oba tvoří pevný a solidní základ, od kterého se můžeme odrazit.

Jezdíte festivaly u nás, hráli jste i venku. Kde byste chtěli jednou stát, jaký je váš hudební idol?
Měli jsme možnost, jako jediná česká kapela, hrát na Wacken metal battle na obřím festivalu Wacken v SRN. Byl to pro nás zážitek a obrovská zkušenost, ale rádi jsme se zase vrátili zpět domů. Máme idoly naše i zahraniční, ale chceme si to především dělat po svém. A kde bychom chtěli stát? Všude tam, kde nás budou fanoušci chtít vidět a kde se s námi pořádně pobaví!

Někteří máte slavné otce, nevyčítá vám někdo: Jste protekční?
Někteří z nás mají i slavné matky (smích). Je to o závisti. Pro někoho, o koho není zájem, je nejsnazší říct, že na nás lidi přišli, protože máme protekci. To je nesmysl. Jakoby naši slavní rodiče stáli u vchodu do sálu a nutili tam lidi chodit. Samozřejmě nám vždy pomáhali radou a zkušeností, ale všechno ostatní jsme si museli vyšlapat sami.

Máte velkou základnu fanoušků, kterou titulujete rodina, co pro vás znamenají fanoušci?
Bude to asi znít otřepaně, ale fanoušci pro nás znamenají vše. Když se zamyslíš nad tím, proč všechna ta muzika a vůbec umění je, vyjde ti, že jen pro lidi. Jaký by mělo smysl něco tvořit, kdyby to nikoho nezajímalo? My chceme lidem sdělovat, co považujeme za důležité a bavit se s nimi. To, že máme celkem silnou základnu, která stále rychle roste, je pro nás nejsladší odměna za všechny ty noci v dodávce (smích). Připomínky na fórech, to je druhá věc.

Myslíte, že by se z Dymytry mohly stát hvězdy? Šli byste třeba i do nějaké soutěže?
To jsou rozdílné otázky. Praxe už ukázala, že soutěž z nikoho hvězdu neudělá. Věřím, že z nás jednou budou „hvězdy", že nás hudba uživí. Opravdové hvězdy ve stylu Metallica z nás pochopitelně nikdy nebudou, ale když nás lidi budou mít rádi a budou chodit na koncerty, budeme naprosto spokojeni.

V Ústí vás čeká premiéra, těšíte se k nám na sever?
My hrajeme rádi všude pro všechny. Do Ústí se těšíme, každá nová štace je výzva.

Na co můžeme těšit?
Na poctivě zahranou rockovou muziku. Děláme vše pro to, aby se návštěvníci našich koncertů bavili, aby mohli zapomenout na mizernou náladu, která nás všude obklopuje. Budou masky, kostýmy, světla řízený počítačem, chřestění řetězů a všechno, co k tomu patří. Prostě rodinný mejdan!

Zpracovala Hana Štrymplová