VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Apelují, burcují i za srdce chytí verše Poesiality, knihy z ghetta

Ústí nad Labem – Unikátní kniha? Ano! Tolik bolesti, zklamání, žalu i nehraného optimismu těžko v jiné básnické sbírce najdete. Jsou zde i básně „dětí ulice".

10.2.2013 6
SDÍLEJ:

Obrázek z knihy Poesialita aneb aby řeč nestála.Foto: repro: Radek Jandera

Projekt Univerzita Předlice přichází se zajímavou publikací „Poesialita aneb aby řeč nestála". Vydala ji Fakulta umění a designu (FUD) Univerzity J. E. Purkyně v Ústí (UJEP).

Její vznik inicioval a sám verši přispěl Pavel Beneš, šéf ateliéru Vizuální design, „nejkreativnějšího a nejzábavnějšího ateliéru FUD UJEP". To dokazuje i „Poesialita" a dění okolo ní, pražským křtem s romskými dětmi počínaje. Odehrál se v Národní galerii na Výstavišti na výstavě Univerzita Předlice.

Knihu tvoří básnické texty studentů a pedagogů zmíněné fakulty, studentů ústeckého Gymnázia Jateční, dětí (14 - 17 let) z Předlic a mnoha dalších. Lidí, kteří se chtěli vyjádřit k tématu sociálně vyloučených lokalit. „Poesialita" je tak důležitá sociologická sonda do tohoto prostředí.

Proč musí lhát

Romka Nikola Tancošová se v básni „Život je pouhá hra" ptá: „…proč musí každý lhát, proč to nejde naučit se celý život se smát…" a smutně dodává: „…bez peněz je hlad, musíš pracovat, protože si cigán, musíš se vnucovat."

Pouličním cigánem se nazval Lukáš Dužda. „Když jdu domu, žalostně si zpívám…" veršuje. Je citlivý: „Svoji lásku k tobě nezapírám, vždyť víš, jak rád tě líbám…", o sobě říká: „Jsem jen básník, co texty zkouší psát. Svoji duši si sám v sobě jako knížku otvírám, tak pokračujem dál, hlady už umírám…" Bolestně se svěřuje: „Nikdy nefetuj, říkal to i můj táta a sám jsem ho přistih, jak si přes alobal dává. Sám nevím, jestli mi droga život dává, nebo mi život bere.

Z bludného kruhu vidí jediné východisko: „Lepší je dělat to všechno sám pro sebe a nekoukat na to, kdo kolem tebe jede. Nejlíp je nastavit si zkrátka život podle sebe…"

Davidovy verše jsou syrové a kruté, bez okolků se vyznává, co ho štve a co baví. Štve ho, že jsou na světě dealeři, feťáci, revizoři, úchyláci, že „někteří kluci sou hnusný na holky". Štve ho, „když je někdo drzej na starší."

Nadšení i rezignace

Baví ho „posilovat v posilce, chodit po diskotékách, bejt doma na počítači. Baví mě hudba anebo rap… sem rád, že se jdu vyučit," svěřuje se ve své básni. Vzápětí ale rezignuje: „Štve mě, že jsem tady (myslí v Česku) a ne venku (tedy v cizině)."

Patrik Gorol má vnímavou duši. „Růže voní, trní píchá, moje srdce stále dýchá. Dýchá, dýchá celou noc, dokud neřekneš lásko dost."

L. Mirga, P. Zsiga a P. Míčka na patnácti řádcích vypověděli bez příkras celý román, smutný a tragický příběh romského občana Kanciho a jeho „ženy Gizely, která mu chodila šlapat na kamiony".

Další „vyloučený" Milan Makula chce lidem skládat básně. Ta jeho „Mé jméno je Man" končí plamenně: „Seber se! Odvaž se! Slož svou báseň! Rozpoutej v sobě svou životní vášeň!" Jak prosté, že?!

V básni M. Baláže „Náckové" jsou ti, kteří „jenom Cigány z ulic vyháněj." Michaela Pospíšilová se šla učit servírkou. „Třeba mě to bude bavit. Mám ale na víc," soudí. Takto dnes vidí Předlice M. Cibrik: „…sou naše hranice… všude samej feťák," říká s trýzní.

A apeluje: „Bůh těm lidem dal život, zdraví a děti, nedělte se s nima a hlavně, kurva, neprodávejte jim fety!"

Dojímavá je krátká próza o osmi řádcích od Pavly Dunové. „Něco prý chystal celý gang, táta za to dostal 9 let," popisuje s bolestí. A svěřuje se, jak rostla, čekala na tátu, „modlila se každý den a noc, jestli zatáhne za kliku na dveřích."

Malá, bezmocná

Pak se dozvěděla, že táta umírá. Byla malá, nemohla nic udělat. „Štvalo mě to a pár let jsem se za to nenáviděla…" končí svůj smutný příběh.

Adam Gorol píše, že nemá rád školu, má rád „salta, hudbu, tanec". Chtěl by někam daleko, stanovat v lese, na poli, u vody, „Baví mě zpívat, poslouchat písničky, opejkat buřty a strašit holky ve stanu…"

A stejně jako on, vidí svět i Roman Sláma: „Radši bych makal, než byl ve škole," otevírá nám svoje srdce.

Je to tristní čtení, vyděděnci otevírají svoji duši, v níž je cítit bolest, zoufalství, někdy i vzdor. Přiznávají: žijeme na ulici, fetujeme. Chtějí nás vyburcovat, žádají o pomocnou ruku. I oni mají sny. Jsou cítit někde hluboko v jejich otevřených výpovědích.

Další verše jsou dílem studentů a ostatních autorů. Klára Koptová v básni „Černý smog" evokuje toto místo slovy: „Z továrny jde kouř… Zčernaly nám mraky, v Předlicích je černo taky."

Iluze ve větru

To Anna Michalčáková je lyricky naladěná: „Kreslím iluze do větru posílám je s věnováním anonymně kolemjdoucím v kabátu."

J. Hrdlička, J. Zajíček a V. Jasanský nás oslovují v jedné z nejzdařilejších básní sbírky: „Jdeš po předlický ulici nemáš nic, jen vzpomínky… každej si myslí, že jsi chudák… že jsi k ničemu… míjíš rozbitý světla zvuky opilecký bitky, rozbitý sklo a zlomený srdce…" Končí: „Jdeš po předlický ulici… v kapse vítr máš nemáš sny."

Richard Demeter si stýská: „…nelíbí se jim na mně, že mám snědou pleť skoro jako celý svět… bohužel ani na nic neumím, smysl života postrádám… žít v zimě, v dešti zničený, bez štěstí, žít bez peněz a práva, naštvaný, bez hezkého rána…" A báseň uzavírá: „…žiju, jsem svůj pán, žiju ale sám."

Sára Brožová nám vyčítá: „Na každém cáru papíru, na každé zdi plno hrdinských řečí žádné skutky Město je rozdělené neviditelnými zdmi…"

Skvělými básněmi, filozoficky laděnými přispěl Pavel Beneš. „…nadávky neznamenají nenávist a když na sebe řveme, víme, že si rozumíme," prohlašuje. A dodává: „Vyřvanejma hlasivkama koupíme si ruma. Máme zas nějakej čas na přátelství."

Jaroslav Polanecký se vyznává: „Já vzpomínám na rodné Ústí na kopcích, jak vyhlíží tam kde se plazí trolejbusy… jen ranní smog ať plní vzduch mně nevadí…"

Stroje a odpadky

J. Hrdlička a J. Kicovová podávají smutný obraz továrny v této části města: „Po podlaze továrny se válej jenom odpadky… všechny stroje, co tam dřív byly, rozžvejkaly zrovna zuby času z hladu."

Stejného námětu se zde zmocňuje také Zdena Kolečková: „Vdechuji vůně kolem tratí, království zadních traktů, asfaltu. Továrna na sny, fronta na výplatu přináší úlevu, jistotou majáku… dává naději na spasení, ale i bídu, smutek spoušť."

Skvěle zobrazuje Předlice ve svém čtyřverší Johana Tomková: „Tady ani zjara zamlženou sychravostí neběží kluk ulicí to bahnem klopýtá muž s kárkou."

A jak vidí Předlice Vendula Vavroušková? „Domů plných ran, s vyhaslými okny… Domů s rozedranými, špinavými šaty, s dveřmi bez hostů…" No a končí otázkami: „Policie ví, ale… Ty víš, ale… Já vím, ale…" A naléhavě volá: „Co s tím?" Ve vylíčení města, do kterého přijíždí ranním vlakem, je Romana Veselá lapidární: „…slabý závan glycerinu Ústí Střekov Setuza."

Maják Předlice

Eva Mráziková představuje vyloučenou čtvrť s předlickým ghettem slovy: „Utichly továrny utichly ulice usnuly hvězdy okolo Měsíce nad vším bdí jedině Maják Předlice."

Zdena Kolečková veršuje: „Podivná slečinka maminka sní o splátkách, o vaně, sporáku, záchodě, o těžkém železném kusu něčeho vzácného, alespoň za pár stovek…"

Záměr studentů nadšenců a řady organizací vyšel na jedničku s hvězdičkou. Ukázal v plné nahotě letitý a neřešený problém Předlic a jejich sociálně vyloučených obyvatel. Kniha, kterou doprovází na třicet brilantních a charakteristických fotografií Radka Jandery, by neměla ujít pozornosti čtenářů. nabízí ji universitní knihkupectví ve Vaníčkově ulici. Anebo, až se obchod přestěhuje, už přímo kampus UJEP .

Tak neváhejte!

Zpracoval Arnošt Herman, spisovatel a místopředseda Severočeského klubu spisovatelů

Snímky z knihy Poesialita jsou prací Radka Jandery. Jedná se o fotografie z volného souboru „Reality Předlice" vybraného ze záběrů Google Street View, 2012.

„Kromě toho, že byly použity jako ilustrace v básnické sbírce Poesialita, je v současnosti část fotografií vytištěných na velkém formátu vystavena ve venkovní galerii Vitrínky, v areálu Severočeské Armaturky v Ústí nad Labem (Jateční 49). Záběry se tak vrací do místa svého vzniku – do ústecké čtvrti Předlice," vysvětluje autor.

„Záběry vybrané jako ilustrace do knihy Poesialita i na výstavu do Předlické Armaturky jsou založeny na výběru univerzálních, symbolických okamžiků a témat. Spíše než jen na dějové opisnosti," uvádí. „Omezená a deformovaná obrazová kvalita záznamu se stává jeho novou estetickou kvalitou. Autor nebo chcete-li zveřejnitel díla, jednotlivé snímky vytrhává z původního kontextu a nově vytvořené série řadí do kontextů nových," dodává Radek Jandera.

Autor: Radek Strnad

10.2.2013 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Škoda Rapid 136 MTX Cabrio.
AUTOMIX.CZ
49

GALERIE: Skvosty Metalexu. Tato česká firma stavěla skvělá auta, i za socialismu

Ilustrační foto.

Benešov chce více využít na údržbu města nezaměstnané

Čtvrtečník Martina Schulze: Cesta starosty Varnsdorfu do Číny? No nevím...

Doubice - Město Varnsdorf leží na samém okraji „slepého střeva" České republiky, jinak též Šluknovského výběžku, ale díky části svého vedení pokročilo pravděpodobně nejdále ve vypjatém tématu odtržení části bývalých Sudet od zbývajícího státu.

FOTO, VIDEO: Děti z Vojanovky bavily rodiče

Děčín - Jako každý rok i letos si děčínská Základní škola Vojanova připravila Vojanovy slavnosti. Děti v nich rodičům předvedly, co si pro ně nacvičily.

Samice makaka chocholatého ze zoo odcestovala do Anglie

Děčín – Do téměř dvanáct set kilometrů vzdáleného anglického Drusillas Zoo Parku odcestovala v pondělí šestiletá samice makaka chocholatého Kera z děčínské zoo. Nové místo pro život pro ni vybral koordinátor chovu.

Šokující evropský bronz pro Adélu Házovou

Bělehrad - Tak tohle se povedlo! Teprve patnáctiletá kanoistka Adéla Házová zazářila na juniorském Mistrovství Evropy v Bělehradě. Česká reprezentantka, která hájí klubové barvy Kajaku Děčínu, si dojela pro senzační bronz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies