Autor báječných detektivek i netradičních sci-fi knih Jaroslav Velinský, jako osobitý písničkář známý pod jménem Kapitán Kid, by se letos dožil již 80 let. Zemřel však po těžké nemoci v neděli 19. února. Jeho blízcí a přátelé na něj jen tak nezapomenou…

Když je na koho a na co vzpomínat, MUSÍ se to udělat. Zvlášť, vepsal-li se ten člověk do srdcí řady lidí tak, jako Kapitán Kid. Rád na něj vzpomíná i Jindřich Šrejber, ex ředitel Krajského kulturního střediska v Ústí, dnes šéf kulturního sdružení APB a jeden z organizátorů Porty jako mezinárodního hudebního festivalu. Tedy akce, na jejíž existenci měl a má trampský písničkář Kid lví podíl.

Pane Šrejbere, jak byl Kid důležitý pro vás? A jak pro Portu?
Když jsem ještě chodil v 60. letech na čundry, patřil pro mě Kapitán Kid a jeho písničky do generace Motla, Gézy Včeličky a dalších autorů; považoval jsem ho za prvorepublikového skladatele.
Ale když jsem ho poprvé viděl naživo, hluboce jsem se mu omluvil. To bylo v roce 1970, když dělal v Ústí nad Labem Portu. A od té doby jsme spolu začali komunikovat.

Ani on to ale poté s Portou neměl snadné, že?
To ne. Její 2. ročník v roce 1968 vyhrál s písničkou Krinolína, jedním ze svých největších hitů, ale později už nesměl na Portách vystupovat. Pod různými záminkami se tedy podílel alespoň na organizování Porty v časech, kdy už byla pod svazem mládeže. Jen ne jako Kapitán Kid, ale jako Jaroslav Velinský. Řada stranických a státních „potentátů“ a těch, kteří o Portě rozhodovali, si totiž ta dvě jména nespojili dohromady.
Když jsem řadu let poté nastoupil do Krajského kulturního střediska v Ústí, dařilo se nám už prodávat pořad s ním jako besedy se spisovatelem Velinským. No a na nich i hrál jako Kapitán Kid (smích).

Zmínil jste kritický rok 1970. Tehdy byla na řadu let naposledy Porta v Ústí nad Labem, že?
Ano a pro Kida to byl velice smutný ročník. Tam totiž zahynuli při havárii lidé z jeho rodiny, z příbuzenstva liberecká bluegrassová skupina Boot Hill. Byla to pro Kapitána Kida rána, dost dlouho se s tím nemohl smířit…

Kid byl také docela svéhlavička, osobnost, uměl si prosadit své. Jak jste to vnímal vy?
Kid měl většinou správné názory, věděl proč a co říká. Snažil se tedy prosadit to, co si myslí on. Vím, že velice tvrdě bojoval na všech Portách za trampskou písničku, folk pro něj byl tehdy to nebezpečné, co trampskou písničku vytlačí. Ale byl do poslední chvíle i členem poroty autorské Porty a v posledních letech už nerozlišoval, jestli je to písnička trampská nebo folková. Šlo mu o kvalitu…

Čeho si na něm nejvíce ceníte?
Soukromě si na něm cením to, že byl obrovský sběratel . Dům na Ústecku, kde až do smrti žil, je obrovské muzeum všeho zajímavého z historie Porty. Jsou zde i takové věci, které jsem musel těžko shánět Kid za to má můj obdiv.
Navíc měl přehled o všech knížkách, které kdy napsal, a udělal spoustu zajímavých výtvarných návrhů. Pracoval totiž svého času jako propagační výtvarník v divadle v Liberci. To vše mě na něm opravdu fascinovalo.
Hodně si ale cením i jeho písniček především textů. Ta slova nikdy nikoho neurážela, nebyla tendenční, nevyužívala politické situace. Nebylo to nic laciného, jeho písničky skutečně vycházely z jeho zkušeností, z práce mezi lidmi. Vyzkoušel spoustu povolání a dobře znal lidi.

A rozuměl jim?
Rozuměl jim velice dobře. Co je ale zajímavé sám o sobě nikdy netvrdil, že je skalní tramp. Byl prostě autorem trampských písniček. Ale je pravda, že mezi trapy měl nejvíc kamarádů, na které se mohl vždy spolehnout.

Které písničky Kapitána Kida zlidověly? A které si i sám dodnes rád zazpíváte?
Určitě „No to se ví, zase se sejdem“ to je klasika. A samozřejmě „Krinolínu“.
Z těch ostatních se mi asi nejvíc líbí ty, které mají už hodně blízko k šansonům, to jsou velmi kvalitní věci, které nemají obdoby…

Mrzí vás v souvislosti s Kapitánem Kidem něco? Tedy samozřejmě vedle toho hlavního že už tu s námi dnes není?
Mrzí mě spoustu věcí, protože jsme si toho hodně neřekli. Ať už co se Porty týká, tak toho, co má v soukromém archivu, a já si to od něj mohl ofotit, použít je ku prospěchu Porty. Některé své materiály například dávám k dispozici ústeckému muzeu, takto by byly ucelenější, komplexnější… To, že Kid tak rychle odešel, mě moc mrzí. Chybí nám. U člověka, s kterým jsem neustále spolupracoval a patřil ke kamarádům, jsem si nikdy nepřipustil to, že může odejít.
Když člověk odejde uprostřed rozdělané práce, v okamžiku, když má ještě co říci…

Pokud si vzpomínám, Kid měl i dost osobitý druh humoru, že?
To ano. Někdy byl i maličko jízlivý, ale nebyl zlý. A hlavně vždy to bylo pro dobro věci.

A jak na něj tedy budete vzpomínat? Vlastně už vzpomínáte?
Jako na velkého kamaráda, velkého sběratele a archiváře velice dobrého spisovatele. Nejsem milovník detektivek, ale ty jeho jsou přesně jako jeho písničky. Mají nám všem co říct.

Kapitán Kid, respektive Jaroslav Velinský, dostal v roce 2010 Cenu primátora města Ústí. Je nějaká jiná cena, kterou byste mu bez rozpaků udělil, dal?
On je nositelem Zlaté Porty z roku 1976, má tedy už to největší trampské vyznamenání… Ale určitě bych mu udělil také čestné občanství města Ústí nad Labem.
A přál bych si, aby na něj lidi nezapomněli