S podporou tří tisícovek fanoušků v zádech to zvládneme, hecovali se děčínští Válečníci. Kýžený efekt se ale nedostavil. Basketbalisté Děčína nymburského giganta v prvním finále neskolili a před odvetou jsou jejich šance mizivé.

„Před finále jsme byli plní očekávání a pozitivních dojmů, takže jsme trochu zklamaní,“ přiznal pivot Pavel Houška. V rozhovoru slíbil, že Válečníci to nezabalí. „Prostě si musíme vštípit do hlavy, že Nymburk je hratelný i doma a s tím do toho jít. Pokud nebudeme mentálně vybavení, tak nemáme vůbec šanci uspět,“ burcuje reprezentant.

Porážka o 11 bodů 71:82 – opravdu je to stále hratelné?
Hratelné to ještě je, protože to není o dvacet. Ale ten dílčí náskok tam je a všichni víme, jak Nymburk doma hraje dobře.

Je to velké zklamání, že jste nedosáhli na lepší výsledek? Před finále panovala euforie a mluvilo se o tom, že byste mohli dokonce i vyhrát.
Jsme trochu zklamaní, dali jsme do toho všechno. Po vítězné šňůře s Pardubicemi jsme byli plní očekávání a pozitivních dojmů. Bohužel jsme nevyhráli, ale to je dané sílou Nymburka. Jsem rád, že jsme předvedli kvalitní výkon. Po první čtvrtině to vypadalo, že jsme skoro na ručník, ale pak jsme se dokázali vrátit do zápasu.

Nymburk začal šňůrou 13:0, tak katastrofální úvod si musíte hodně vyčítat, co?
Určitě. Když si vezmete, že zápas skončil o 11 bodů… Kdybychom zachytili začátek, tak by to asi bylo jiné. Bavili jsme se o tom, připravovali jsme se na to, ale Nymburk to stejně zahrál a dostal se do trháku.

Byli jste nabuzení, že na ně vlétnete a místo toho přijde takováhle smrtící rána. Co se vám honilo hlavou?
Je to taková ledová sprcha. Člověka to vrátí zpátky na zem. Tím, jak jsme to doháněli, tak tě to stojí hrozně moc sil, které ti pak chybí ke konci utkání.

Dokázali jste se přiblížit na rozdíl jediného bodu. Věřili jste, že je možné takovou ztrátu dohnat?
Věděli jsme, že musíme hrát celé utkání. Nepřikládali jsme důležitost tomu, kolik to skončí. Nesklopili jsme hlavy, pořád jsme hráli na plný pecky. Věděli jsme, že Nymburku tak fenomenální střelba nevydrží celou dobu a že přijde propad. Čísla mluví jasně. Naštěstí jsme se dostali zpátky do zápasu, ale stejně si ten konec Nymburk zkušeně pohlídal.

Po jednom ze soubojů vám na ruce vyskočila hrozivá boule a musel jste jít vystřídat. K čemu tam došlo?
Blbě jsme se srazili s Lawrencem, dostal jsem loktem na sval a byl z toho koňar na ruce. Ještě půjdu na sono a uvidíme, co z toho vyleze.

Bylo vidět, jak moc vás to bolí, přesto jste se po ošetření vrátil do zápasu…
Když zbývají poslední dva zápasy sezony, tak už je to jedno. Dokud můžeš dýchat a běhat, tak není na co se šetřit (úsměv).

Jak jste si užil atmosféru na zimáku? Poprvé v roli domácího hráče.
(Úsměv) Řekl jste to hezky, já jsem myslel, že řeknete: Ne jako minulý rok jako divák… (loni Houška finále v Děčíně jen proseděl na nymburské lavičce – pozn. red.) Užil jsem si to moc. Když diváci spustili, tak to bylo příjemné. Člověka to potěší, protože jsme to dělali pro diváky. Na zimák přišlo 3300 lidí, což je hodně dobré číslo.

S čím půjdete do úterní odvety? Hlavně si budete muset pohlídat začátek, co?
Řekl jste to naprosto správně. Musíme chytit začátek utkání, to bude klíčové. Nymburk bude chtít rozhodnout hned na začátku, aby se utkání netáhlo. My budeme muset vydržet ten jejich úvodní nápor a pokusit se udržet krok, co nejdéle to půjde.

Je vůbec reálné Nymburk na jeho půdě porazit? Vy to znáte i z té druhé strany.
Teď už to není tolik o fyzičce, jako spíš o mentální síle. Nymburk je mistr proto, že je mentálně silný a dokáže využít té domácí neporazitelnosti. My si prostě musíme vštípit do hlavy, že Nymburk je hratelný i doma a s tím do toho jít. Pokud nebudeme mentálně vybavení, tak nemáme vůbec šanci uspět.