VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pomáhal dětem, ochutnal morče a byl blízko vrcholu, který je nejblíže slunci

Děčín - Děčínský basketbalista Jakub Krakovič prožil netradiční dovolenou. 

25.8.2017
SDÍLEJ:

JAKUB KRAKOVIČ, pivot BK ARMEX Děčín, společně s přítelkyni Terezou Peckovou, pomáhal při charitativní akci v Ekvádoru. Za tři týdny tam zažil několik netradičních zážitků.Foto: Zdroj: www.bkdecin.cz

Charita a sport. Dvě slova, která už dlouho řadu let představuje ideální spojení. Pivot BK ARMEX Děčín Jakub Krakovič o letní pauze nelenil a pomáhal v dalekém Ekvádoru.

Vytáhlý basketbalista tam společně s přítelkyní Terezou Peckovou strávil tři týdny. Oba se zúčastnili charitativní akce francouzské asociace Le Ballon du Bonheur, což v překladu znamená Míč štěstí. „V Ekvádoru jsme viděli obě strany mince. Chudobu, ale i turistická místa,“ přiznal Krakovič, který během svého výletu viděl Amazonii, udělal radost chudým dětem, ochutnal morče a byl na hoře, která je nejblíž slunci.

Jakube, jak jste se dostal k této akci?

Když jsme já a moje přítelkyně Tereza Pecková hráli basketbal ve Francii, seznámili jsme se tam s další českou hráčkou Romanou Hejdovou. Ona zase měla za spoluhráčku Joyce Cousseins Smithovou, která založila tuto asociaci a je její prezidentkou. Pozvání jsme dostali už dříve a letos na konci června jsme odjeli do Ekvádoru a vrátili se v polovině července. Bylo nás tam celkem pět já, Tereza, Romana Hejdová, Joyce Cousseins Smithová a fotograf.

Můžete blíže popsat, čím se tato asociace zabývá?

Je to francouzská asociace, která se snaží pomáhat dětem z rozvojových zemí po celém světě. Dva roky se sbírají peníze, ty se získávají třeba i formou pořádání kempů a prodejem triček, poté se rozhodne, kde na světě se pomůže a jede se tam. Předloni se bylo na Madagaskaru, předtím v africkém Senegalu.

Co bylo vůbec náplní vaší cesty?

Navštěvovali jsme různé školy, dopředu vytipované, které naši pomoc potřebovaly nejvíce. Každé dopoledne a odpoledne jsme navštívili vybranou školu, přivezli jsme různé školní a sportovní pomůcky a představili se dětem. Ty o nás samozřejmě dopředu věděly, přivítaly nás a nějaký čas jsme spolu strávili.

Byly mezi dary i basketbalové věci?

Ano, ale některé školy jsou tak chudé, že nemají ani basketbalový koš. Každá má však alespoň hřiště, což je leckdy jen plácek hlíny, na němž jsme dětem ukázali kousek basketbalového tréninku. Také jsme je rozdělili do týmů, dali jim dresíky a hráli s nimi různé hry, do kterých jsme se sami zapojili. Pak jsme dostali jídlo a jeli do další školy.

Dá se vůbec spočítat, kolik škol jste navštívili?

Teď to nevím zcela přesně, ale určitě to bylo minimálně deset škol.

Podíleli jste se také nějak finančně?

Byli jsme jen jako propagátoři. Vlastně jsme ani dlouho nevěděli, že něco takového existuje. Ale lidé, kteří už s touto asociací někde byli, pak sami dělají dobročinné akce a vybrané peníze jí posílají.

Nezkusíte tedy navrhnout, že by i nějak pomohl i děčínský klub?

To je dobrý nápad a bylo by fajn, kdyby se to povedlo. Asociace by byla jistě ráda, každý spojenec je dobrý.

V jaké části Ekvádoru jste vůbec pobývali?

Byli jsme na jihu země, u hranic s Peru. Přistáli jsme ve městě Loja, pak jsme jeli dvě a půl hodiny do jednoho menšího města a z něj autem hodinu po prašné cestě, která v absolutní tmě nevypadala vůbec jako cesta, navíc všude okolo byly srázy. Zdejší lidé jsou velmi chudí, většinou nemají ani zaměstnání a jen farmaří. Kdo má vlastní pole, je vlastně bohatý člověk. Chudobě odpovídala i nízká úroveň hygieny. Během turistické části výpravy jsme ale navštívili turistická místa, kde se lidé snaží ukázat turistům, že Ekvádor je parádní země a chudoba tam není. Poznali jsme tedy obě strany mince. Ekvádor má velmi bohaté nerostné bohatství, například má hodně ropy, je také druhým největším vývozcem krevet na světě, pěstuje se zde hodně ovoce. Bohužel ale s tímto potenciálem neumí podle všeho nakládat.

Jaké jsou tedy dojmy z této cesty?

Byla to skvělá zkušenost, protože jsme poznali, jak lidé v Ekvádoru žijí a viděli jsme i turistické zajímavosti. Také jsme zažili, jaké to je pomáhat opravdu chudým dětem, takže to byl pozitivní a naplňující zážitek. Radost nám dělaly především právě děti, protože byly nadšené a užívaly si, že si mohou zatrénovat s dvoumetrovými Evropany. Bylo to skvělé a neměnil bych.

Je něco, co zůstalo z tohoto výletu zaryto v hlavě?

Jak jsem už řekl, byla to především radost dětí. Z turistické části nemohu vypíchnout jen jednu věc, ale musím zmínit celý Ekvádor, což je velice rozmanitá země. Na západě je pobřeží Tichého oceánu, prostředkem země se táhne pohoří Andy s pětitisícovkami a na východě je zase Amazonie. Takže člověk si může vybrat, kam pojede, co uvidí. První týden jsme strávili v horách cestováním po školách, poté následovala turistická část a na konci výletu jsme navštívili další tři školy, které byly přímo v Amazonii. Bylo zajímavé vidět, jak žijí původní obyvatelé, ale hlavně, nebyly tam žádné cesty, takže jsme museli v lodích po řece. Jeli jsme tři čtvrtě hodiny a vystoupili do vesnice, kde lidé žijí jen z toho, co si uloví v pralese a řece. Tam jsme dokonce ochutnali červy. Naopak v horách se hodně pěstuje kukuřice, lidé si tam vyrábí sýry a sváteční jídlo je morče. To nám také naservírovali, ale nebylo moc dobré. Vystoupali jsme také na horu Chimburazo, do výšky 5 100 metrů. Samozřejmě, že jsme ji nešlapali celou, ale zhruba jen posledních sedm set metrů, přesto to bylo náročné a tlak na plicích byl veliký. Ekvádor leží na rovníku a Chimburazo, které je vysoké 6 310 metrů, je tak horou, na jehož vrcholu je člověk nejblíže slunci.

Jak jste se domlouvali? Pomáhala vám angličtina?

V turistických destinacích to bylo s angličtinou v pohodě, ale s místními se člověk domluví jen španělsky. Naštěstí prezidentka asociace, Joyce, uměla trochu španělsky, takže nám to překládala a nějak krkolomně jsme se domluvili.

Jak si vede basketbal v Ekvádoru?

Ptali jsme se na to, ale není to úplně ten hlavní sport. Celá Jižní Amerika totiž miluje fotbal. Takže i v Ekvádoru žijí všichni fotbalem, fotbalem a fotbalem. Basketbal je až někde vzadu.

Když jsme u basketbalu, jak vypadá vaše příprava?

Začali jsme 7. srpna a zatím postrádáme tři naše kluky, kteří hrají na univerziádě. Příprava je podle očekávání drsná, ale jistě se bude v průběhu sezóny hodit.

LUDĚK ČERNÝ, JAROSLAV ZEMAN

Autor: Redakce

25.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Naši prvňáci. Ilustrační foto

Naši prvňáci: Už zítra představíme žáčky ze ZŠ v Rybništi a soukromé školy Svět

Lídry politických stran přiveze Deník autobusem.

Do Rumburku přijedou lídři stran. Přijďte jim říci, co vás trápí

Povodňový plán Rumburku je hotový. Zapojilo se ale málo lidí

Rumburk - Rostoucí počet živelných pohrom a čím dál tím větší škody na majetku. To jsou důvody, proč radnice plán zpracovala.

FOTO: Medvědi rozpárali i Sokolov

Sokolov – Zatím jsou k nezastavení. Děčínští hokejisté zvládli i čtvrtý zápas v sezóně, na ledě nebezpečného Sokolova zvítězili 4:1 a bez ztráty bodu kralují druholigové soutěži.

Po desítkách let se na Horním Oldřichově dočkají kanalizace

Děčín - Město plánuje připojit přes sto domů. Opravy se dočkají i silnice.

FOTO, VIDEO: Šluknovští hasiči oslavili 150. narozeniny

Šluknov - Své 150. výročí oslavil v zámeckém parku ve Šluknově hasičský sbor. Součástí oslav byla ukázka práce hasičů a přehlídka historické i moderní techniky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení