Jakub Houška se těší na boj o mistrovství Evropy. Věří v postup

Jeho kariéra visela na vlásku, téměř na rok ho vážná nemoc – mononukleóza – odstavila od basketbalu. Bojovník Jakub Houška se však nevzdal. Dokázal se vyhrabat z nejhoršího a probít se zpátky na vrchol. Poté, co děčínský pivot překonal černé období svého života, mohl se opět začít radovat ze sportovních úspěchů.Houška letos prožil sezonu snů. S klubem oslavil stříbro v tuzemském poháru a v lize si zas pověsil na krk medaili bronzovou. Taky se vrátil do reprezentace, se kterou vstoupí středečním soubojem v Bělorusku do boje o postup na mistrovství Evropy.

„S Děčínem jsme zažili nejúspěšnější sezonu v historii klubu a já doufám, že sladkou odměnou by mohl být postup na mistrovství Evropy," svěřil se před úterním odletem do Minsku třicetiletý Houška.

Start kvalifikace se blíží. Jaká je nálada v týmu?

Atmosféra je výborná. Vyhráli jsme všechny přípravné zápasy, což je důležité. Všichni jsme natěšení na první utkání v Bělorusku. Parta je dobrá. Vládne tady týmový duch, což bude důležité hlavně ve chvílích, kdy se nám nebude dařit.

V šesti přípravných zápasech jste nepoznali chuť porážky. Nebojíte se toho, co s vámi udělá první porážka?

Hlavně doufám, že první porážka nepřijde hned v Bělorusku. Pořád je lepší přípravné zápasy vyhrávat než prohrávat. Ukázali jsme, že máme sílu. Teď to musíme potvrdit v kvalifikaci. Kdybychom prohrávali, tak se budeme pitvat v tom, jestli na to máme. Takhle víme, že tu sílu máme. Všechno je pozitivní a až poprvé prohrajeme, nesmíme dopustit, aby nás to položilo. Nesmí nás to rozhodit.

Můžete reálně pomýšlet na jedno ze dvou přímých postupových míst, která by podle papírových předpokladů měla připadnout vicemistrům světa z Turecka a Italům?

Turci a Italové jsou favorité. Bylo by dobré, kdyby se nám je podařilo doma porazit. Postoupit můžou i nejlepší týmy ze třetích míst, ale na to se nedá spoléhat. Musíme jít zápas od zápasu a snažit se mít co nejlepší bilanci. Musíme doma vyhrávat a relativně slabší týmy porážet i venku. Bude záležet na každém utkání a když budeme mít kladnou bilanci, tak je šance na postup ze třetího místa větší.

Národní tým odehraje v kvalifikaci všechny domácí zápasy ve „vašem" Chomutově. To musíte být pořádně natěšený, co?

Strašně se těším! Přijde hodně známých a kamarádů, dorazí i plno lidí z Děčína. Fanoušci vytvoří dobrou atmosféru, bude to opravdu domácí prostředí. Když jsem byl malý kluk a viděl jsem v Chomutově hrát reprezentaci, snil jsem o tom, že jednou doma taky nastoupím za národní tým. To se mi teď podařilo už během přípravy. Je to skvělé.

Málem vás ale o to připravila mononukleóza. Honily se vám tehdy hlavou myšlenky na konec kariéry?

Když se mi ta nemoc vrátila, tak ty myšlenky tam byly. Ty se dostávají z hlavy hrozně špatně. Nevěděl jsem, jestli vůbec budu moct hrát. Měl jsem štěstí, že jsem měl kolem sebe dobré lidi, kteří mě podporovali. Když o tom zpětně přemýšlím, tak jsem rád, že jsem začal znovu na sobě pracovat, šel jsem za svým cílem a dokázal jsem to. Pro mě je to hrozně motivující.

Ještě před tou nemocí jste si zahrál v roce 2007 na evropském šampionátu ve Španělsku. Jak na to vzpomínáte?

Zahrál jsem si proti Turecku a proti Německu jsem bránil Dirka Nowitzkiho. Byly to skvělé zápasy.

Od té doby mužský basketbal chyběl na vrcholné akci…

Chlapský basket už by potřeboval, aby se vrátil mezi elitu. Chtěli bychom napodobit holky, snad se nám to letos povede. Někteří už patříme do starší kategorie a chtěli bychom si ještě na ME zahrát.